Zdravím, drazí čtenáři.
Posledních osm let svého života jsem zasvětil výzkumu dvou nově objevených poddruhů člověka. S homo sapiens sapiens Studentus a homo sapiens sapiens Professorus jsem se střetával téměř dennodenně, a to proto, abych se stal prvním vědcem, který úspěšně popíše jejich jedinečnosti. Mé zkoumání se zaměřilo především na jejich behaviorální adaptace.
Taktéž musím zmínit, že se v posledních letech hovoří o „několika“ různých poddruzích (např. homo sapiens sapiens Studentus Havloid), pro vědeckou korektnost tedy ještě doplním, že mými testovacími subjekty se staly Homo sapiens sapiens Studentus Wigymus a Homo sapiens sapiens Professorus Wigymus.
Pro zjednodušení složitostí avšak budu k jednotlivým poddruhům referovat pouze „Studentus (Wigymus)“ a „Professorus (Wigymus)“.
Jak jste již z názvu nejspíše sami poznali, jedná se o spřízněné druhy. Ze svého pozorování soudím, že jejich soužití splňuje definici symbiotického vztahu. Od některých kolegů vědců jsem dokonce zaslechl teorie, že se ve skutečnosti jedná stejný živočišný druh, který má dvě rozdílná životní stádia. Tato teorie ovšem stále potřebuje vědecky prozkoumat.
Vymezení druhů
Druhy Studentus a Professorus se od sebe liší na dvou různých rovinách. Jejich fyziologická stavba je rozdílná – Studentus bývá menší, zatímco Professorus větší. Z dat ovšem vyplývá, že se nejedná o 100% platné pravidlo. Nejednomu kolegovi se stalo, že si zaměnil Studentuse za Profesoruse (a naopak).
Znatelný rozdíl představuje jejich chování. Professorus žije v menších skupinkách, případně samotářsky. Má jasně stanovený revír, který si pravidelně a opakovaně patroluje. Nejhustší výskyt tohoto druhu byl hlášen v kabinetu matematiky, fyziky, biologie a anglického jazyka.
Oproti tomu Studentus se uchyluje k životu ve větších grupách. Má také tendenci masově migrovat, z empirického pozorování vyplývá, že tato migrace obvykle nastává po zhruba 45 minutách (této migraci ve v některých kruzích přezdívá „Malá migrace“). Důvod tohoto zvláštního chování zatím není znám. Studentus se také citelněji projevuje co do zvukové hladiny. S postupem let má avšak tendenci svůj „osobní hluk“ snižovat. Jedná se tedy vlastně o funkci nepřímé úměrnosti zvukové hladiny v závislosti na věku.
Studentus a Professorus v porovnání s „námi“
Ani jeden z těchto druhů nelze vizuálně ihned odlišit od standardního člověka. Prozrazují je však jisté detaily. Nejviditelnějším z nich je tzv. „marker“ – znamení, které většina z nich nosí někde na svém těle. Nejčastěji na své hrudi, případně zádech.

„Velká migrace“
Společným znakem jak Studentuse, tak i Professoruse, je každoroční „Velká migrace“. Každý rok v létě emigrují téměř úplně všichni jedinci pryč ze svého přirozeného území. Obvykle se vrátí až za cca osm týdnů. Jejich masový návrat je pozorovatelný na začátku září.
Tato událost se periodicky opakuje každý rok a stále není zcela jasné, co ji vyvolává. Někteří antropologové mluví o „putováním do teplých krajin“, jiní zase tvrdí, že se jedná o „migraci za potravou“. Svá tvrzení dokládají tím, že se Studentusové vracejí „větší a silnější“. Ovšem stále neexistuje žádná uspokojivá odpověď.
Nejodvážnějším názorem se jeví vysvětlení, že se jedná o „metamorfozní migraci“, během níž se Studentusové přemění v Profesoruse. Tato šílená teorie ovšem neobjasňuje, proč se „vrací“ tak málo metamorfovaných jedinců a co se stalo s těmi ostatními.
Defenzivní behaviorální adaptace
Předmětem mého zkoumání se staly defenzivní behaviorální adaptace druhu Studentus Wigymus. Brzy jsem ovšem pochopil, že vztáhnout můj výzkum exkluzivně na Studentuse Wigymuse bylo chybné. Vzájemný vztah mezi Studentusem a Professorusem je totiž mnohem propletenějším, než jsem si původně myslel.
Po tomto uvědomění jsem tedy do svého praktického výzkumu zakomponoval i Professoruse. A výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Pro zjednodušení jsem se rozhodl „defenzivním behaviorálním adaptacím“ přezdívat „techniky“.
Po dlouhém pozorování, sepsání a tvrdé vědecké sebekritice jsem dospěl k závěru, že (s největší pravděpodobností) existují tři druhy technik: Studentusovské, Professorusovské a sdílené.
Professorusovské
Profesorusovské techniky se vyznačují svou „aktivitou“, tudíž se jim někdy v odborných kruzích říká „aktivní“ nebo „iniciační“. Je to totiž vždy Profesorus, kdo iniciuje kontakt se Studentusem, čímž následně spustí Studentusovskou obrannou adaptaci.
Fishing. Jedná se o velmi jednoduchou a dost možná nejpoužívanější techniku ze všech. Professorus se rozhodne ve své hodině zkoušet. Jistě ovšem nepřekvapí, že jeho obětí se stávají, po zcela náhodném výběru, otravná individua, která často vyrušují.
Baiting. Technika Baiting se obvykle uplatňuje v synergii s Fishingem. Otravný student je přiveden před tabuli. Teprve poté se zaktivuje Baiting.
Cílem této techniky je znejistit a rozhodit vyvolaného Studentuse. Toho Professorus docílí buď záměrným zmatením Studentuse (navede jej na špatnou či chybnou myšlenku), nebo položením nezodpověditelné otázky. Každopádně následuje neuznání jakékoliv odpovědi, což ústí ve špatné známkové ohodnocení.
Strawman. Technika pojmenovaná podle „Strawman argument“. Někdy považována za subtechniku náležící Baitingu. Jedná se o záměrné navádění studenta špatným směrem, jeho mystifikace, případně nabídnutí chybné rady.
You little… Opět další technika, některými považována za subtechniku náležící Baitingu. Název pochází z vnitřního monologu Professoruse při zkoušení Studentuse. V této technice uplatňuje Professorus svého vyššího vzdělání a Studentuse se ptá na otázky na magisterské úrovni. Následuje neuznání jakékoliv odpovědi a náhodný neúspěch Studentuse.
It’s correct. Velmi specifická technika, kterou já sám označuji jako „ultimátní“ techniku. Professorus je upozorněn na to, že se dopustil faktické chyby. Namísto uznání své nedokonalosti však pouze jednoduše odvětí: „It’s correct.“
Shouting. Technika „poslední záchrany“ (tzv. last-resort technique). Professorus záměrně navýší svou akustickou úroveň, aby přehlušil jakoukoliv opozici. Pomocí této praktiky se „znehodnotí“ (zruší, utiší, přehluší) pravdivé a nepříhodné názory a poznámky druhých, především pak Studentusů.
Confusion cover. Technika používaná ve „špatné“ dny. Jedná se o jistou formu výmluvy (v tomto případě však neagresivní). Professorus udělá chybu, namísto toho, aby ji přiznal, řekne, že to byli Studentusové, kdo jej zmátli.
„You see, -INSERT NAME- confused me.“
Yesterday. Poté, co Professorus záměrně vyzkouší slabého Studsentuse, se jej zeptá, co dělal včera (čili se jej ptá, proč se neučil na jeho předmět). Jedná se o extrémně sebestřednou techniku, která ignoruje zájmy a schopnosti Studentuse, čímž jej pouze utvrzuje v jeho zášti vůči celému předmětu, potažmo i studiu.
„Well, you obviously didn’t study. What were you doing yesterday, then?“
Obvykle následováno: „I was studying for a –INSERT– test.“
Lost in Translation. Technika výlučně používaná lingvisty, především pak jazykovými Professorusy. Professorus je požádán, aby přeložil nějaké cizí a neznámé slovo. Avšak ani on sám jej plně nezná. I tak jej přeloží, ovšem velmi pofidérně. Poté je konfrontován Studentusem s pravdivým/příhodnějším překladem. Professorus mu na to tedy řekne: „It has multiple meanings.“
Studentusovské
Studentusové, oproti Profesorusům, jsou obvykle do vzájemných interakcí vtaženi. Jejich techniky mají tedy spíše defenzivní či oddalující charakter. Někdy se proto i jejich technikám přezdívá „responsivní“ či „reaktivní“.
Refreshment. Příhodné načasování, kdy se Studentus natáhne po své sklenici s vodou. Toto „taktické napití“ se odehrává před, případně těsně po, položením otázky ze strany Professoruse. Důvodem této techniky je snaha vyhnout se položené otázce, protože na ni Studentus nezná odpověď. Jejím problémem je však omezený počet tekutin v láhvi. Celková úspěšnost je sporná.
Coughing. Opět další „časově příhodná“ technika. Namísto napití však Studentus začne hlasitě kašlat, čímž se snaží vyhnout položení otázky. Celková úspěšnost je sporná.
Sweet smile. Technika, která následuje ve chvíli, kdy je Studentus tázán a nezná odpověď. Studentus se zkrátka a jednoduše usměje. Empirická data říkají, že se tato technika uplatňuje výhradně samičí populací.
Dodge. Velmi riskantní technika, jež má silně omezený počet použití. Studentus „uteče“ na záchody, kde se skrývá před nepříjemnostmi, které by na něj jinak čekaly ve třídě. Musí se však vrátit „tak akorát“, aby na sebe neupoutal přespříliš nežádoucí pozornosti.
Mladší a méně zkušenější Studentusové mají tendenci „spamovat“ – aplikovat tuto techniku opakovaně, což však vyúsťuje ve větší kontrolu a dokonce i její zákaz.
Dalším rizikem je ztráta informací o průběhu hodiny. To je způsobeno tím, že Studentus opustil třídu. Z praxe víme, že i během pouhých pěti minut se může klima třídy nevýslovně změnit.
Information infusion. Další velmi riskantní technika, která však skýtá i obrovský zisk. Studentus ji použije při psaní testu, na který se neučil. Vytáhne během něj mobilní telefon (případně chytré hodinky) a odpovědi opíše. Nežádoucím efektem může být pětka, důtka, vynadání či relokace pozice psaní testů co nejblíže k Profesorusovi.
Accent transformation/collision. Studentus, jenž má mluvit o něčem, o čem moc neví, si je vědom svých neznalostí. Proto záměrně pozmění/upraví svou přízvuk. Tím docílí toho, že „zmate“ posluchače (Professoruse), který je v tu chvíli nucen zaměřit se na pozměněný akcent namísto toho, aby se plně věnoval významu sdělení.
Accent perfection. Technika, v níž se mistrně implementuje přirozený přízvuk daného jazyka. V praxi se téměř 100% jedná o britský přízvuk. Tento akcent následně zcela očaruje kantory daného jazyka, kterým se téměř podlamují kolena. Velmi příhodné při angličtinářských soutěží. Pozorovacím subjektem byla „Luxia Coselcus“.
Daysleeping. Těžce vydřená technika, kterou ovládli pouze ti nejzkušenější a nejostřílenější veteráni. Tito experti jsou schopni v hodinách neznatelně spát. Naše pozorování odhalilo, že tito jedinci jsou schopni udržet své oči otevřené, tvářit se „přítomně“ a polohovat své tělo tak, aby se jevili „vzhůru“.
Wonderful world. Technika, jež se zaktivuje ihned, co Professorus zmíní ‚zkoušení‘. Masivně se používá během procesu vybírání oběti na prozkoušení. Studentus se začne dívat kolem sebe, začne obdivovat celou třídu a podivuje se nad její krásnou výbavou. Tato technika se nejlépe uplatňuje v učebně biologie. Jistý kolega dokonce tvrdí, že zaslechl jednoho Studentuse říct: „Frescoes that even Michelangelo would envy.“
Time saving. V jednoduchosti se jedná o zkrácení svého spánku. Klidně i o několik hodin. Předpokládá se, že se tato technika do jisté míry vyskytuje u všech Studentusů (a dokonce i Professorusů), zatím byl však potvrzen pouze jediný Studentus schopen této techniky. Výzkumný subjekt přezdíván „Georgius Errorus“ odpověděl na otázku, jestli takové chování není zdraví poškozující, těmito slovy: „I am alive, therefore it is healthy.“
Sdílené
Sdílené techniky jsou některými kolegy označované jako neexistující, vykonstruované či dokonce vymodlené. I já sám si nejsem jejich hmatatelnou hodnotou zcela jist, ovšem i přesto je musím alespoň zmínit.
Některé z těchto technik vyžadují aktivní roli jak Studentuse, tak Profesoruse, aby se mohly aktivovat. Jiné sice nevyžadují ve své rovnici protipól, avšak byly pozorovány u obou druhů.
Stockholm/Survivor. Jedná se o proces vzájemného poznávání Studentuse a Professoruse. Ačkoliv je tento vztah zpočátku napjatý a ne zcela ideální (mluví se dokonce i o jisté averzi), postupně se spolu naučí oba druhy sžít.
Při výkladu tohoto fenoménu se však badatelé rozcházejí. Na jedné straně stojí tací, co toto chování považují za zcela přirozené. Na té druhé zase tací, co tento fenomén považují za „vnější sdílenou techniku“, kterou záměrně nepoužívá ani jeden z těchto druhů, avšak ovlivňuje je stejně.
V takovém případě není sžití těchto dvou druhů způsobeno hlubším vzájemným porozuměním ani poznáním, nýbrž postupným smířením se se svou životní situací, „obroušením styčných ploch“ a ztrátou naivních idealů.
Bites the Dust. Tato technika byla zatím pozorována v přirozeném prostředí pouze jednou, proto je její popis spíše teoretickým, nežli praktickým.
Jedná se o věčně opakující se smyčku událostí mezi jedním Professorusem a jedním Studentusem. Professorus má neochvějnou (až tvrdohlavou) snahu přimět Studentuse se učit do jeho hodin. To způsobuje, že jej neustále vyvolává ve svých hodinách před tabuli. Zatímco Studentus tvrdohlavě odmítá se cokoliv naučit. Tento „spor“ (neochota jakékoliv zúčastněné strany ustoupit) trvá, dokud jeden z nich:
– nezemře/není zabit;
– se zcela blázní;
– úspěšně odmaturuje;
– nejde do důchodu;
– změní školu;
– nebo neuzná svou chybu.
Gibberish. Další technika výhradně používaná lingvisticky orientovanými jedinci. Aplikuje se v případě, že daný jedinec neví, co má říkat. Změní tedy strukturu a slovní zásobu svých vět tak, aby odpovídaly mnichovi z 10. století. Tím docílí toho, že mu nikdo z přítomných neporozumí.
Tato technika se řídí mottem: „They can’t argue with you if they don’t understand you.“
To jsou všechny mé poznatky, jež jsem během osmi let získal. Osobně bych rád ve svém bádání pokračoval, ovšem obávám se, že se můj čas již nachýlil. Proto vám zde nechávám vše, co jsem zjistil, popsal a sepsal. Doufám, že na mou práci někdo naváže. Už se nemohu dočkat toho, co dalšího se lidstvo o těchto fantastických tvorech dozví.
Mnoho zdaru.





