Verdun se vám vryje do paměti

Slovo Verdun by vám mělo být známé minimálně z hodin dějepisu. Myslím si, že by dějepisáři byli velmi rádi, kdybyste si pamatovali alespoň spojení „verdunský mlýnek na maso“. Bitva u Verdunu byla jedna z těch nejkrvavějších bitev první sv. války, kde padlo přes tři sta tisíc vojáků. Druhý den naší exkurze jsme právě sem.

Do Verdunu se vydáváme v neděli časně zrána. Jakmile jsme na místě, vstupujeme do muzea, ve kterém máme šanci pozkoumat různorodé exponáty zachycující realitu právě této bitvy. 

Na místě je k zhlédnutí spousta zbraní, nábojů, ukázek nástrojů na ošetřování, uniformy, dopisy a podobně. Postupně procházíme tři patra velmi zajímavých expozic a pak už je načase se vydat zase někam dál.

  • Muzeum ve Verdunu
  • Muzeum ve Verdunu
  • Muzeum ve Verdunu
  • Polní šachy
  • Výbava vojáků
  • Multimediální projekce v muzeu
  • Virtuální let balónem

V lesíku kousek za muzeem nás v altánku čeká jídlo. Jelikož je neděle, není šance najít jakoukoliv restauraci, která by obsloužila třicet hladových krků, právě proto jsme se rozhodli udělat si náš vlastní piknik. Na výběr jsou ovoce, zelenina, bagety a také z pár druhů sýru. Není to žádný švédský stůl, nicméně si nestěžujeme. Sedíme v trávě na dekách a odpočíváme. Piknik samotný je úžasná pauza a jakmile dočerpáme část energie, můžeme se posunout dál, a to přímo do bunkru.

  • Nedělní piknik
  • Nedělní piknik
  • Nedělní piknik

Celou tu dobu strávenou ve Francii stoupají teploty poměrně vysoko, vaříme se. Jelikož teploměr čítá přes třicet stupňů Celsia, jsme vděční za čas strávený v pevnosti, kde se můžeme trošku zchladit. Samotná pevnost má dvě poschodí. Jakmile vstoupíme do nižšího patra, cítíme chlad vstupující až do morků našich kostí. V pevnosti je nekonečně mnoho uliček, chodeb a místností a ne úplně do všech se stihneme podívat, některé navíc nejsou zpřístupněny veřejnosti. Avšak i v těch málo, ve kterých se pohybujeme, jsme schopni se ztratit. Proto se paní profesorka Pšenicová rozhodla nás stmelit dohromady do větší skupinky, abychom se všichni dostali celí zpátky na povrch. To nám ovšem moc nevyšlo. Jakmile jsme venku, jsme rádi, že se opět můžeme chvilku ohřát na sluníčku.

  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu
  • Pevnost ve Verdunu

Nahoře zjišťujeme, že nám chybí přibližně deset lidí, což je zhruba třetina celkového počtu. Počkáme, než dorazí zbytek a následně začíná naše dobře secvičené počítání. Z důvodů nemalého počtu účastníků zájezdu do Francie, je těžké pravidelně zjišťovat, zda-li jsme všichni, a tak nám funguje jednoduchý systém. Každý člověk má číslo a to má v pravý čas hlásit ve vzestupném pořadí. Po pár pokusech jsme byli schopni vytvořit postupku bleskově a můžeme se vydat zase dál.

„Nepotřebuji číslo, nejsem v koncentráku,” komentuje návrh, aby se přepočítali i učitelé, profesorka Grögerová.

Poslední zastávka, na kterou se vydáváme, je památník bitvy u Verdunu, a spolu s ní hřbitov, který se nachází hned vedle. A co se mi zarylo do paměti zcela dokonale? Řady bílých křížů značící oběti Verdunského mlýnku na maso. Představit si 300 000 mrtvých není jednoduché. Málokdo to dokáže. Vidět tolik křížů vedle sebe a vědět, že je to zlomek toho, kolik jich skutečně zemřelo… je to silný zážitek. Nejsou to jenom čísla, ale lidé. A takové zpodobnění vám pomůže si to uvědomit. 

  • památník ve Verdunu
  • památník ve Verdunu
  • památník ve Verdunu

Nakonec nás čeká jenom cesta zpátky do Mét, kde jsme máme naplánovanou večeři v libanonském stylu. Poté, co jsme naplníme žaludky, si dáváme zbytek dne rozchod. Nemohu mluvit za všechny, co během něj dělali, nicméně má skupinka se vydává potulovat uličkami Mét. Moc dlouho venku nezůstáváme, jelikož jsme po celém dni byli unavení, proto brzy míříme na ubytování. Následně se ubíráme do postele nabrat alespoň trochu energie před dalším dnem plným chození – dnem v Nancy.

Současná redakce

Bývalí redaktoři