Jestliže od vysokoškolského života očekáváte pohodu a klídeček, tak se šeredně mýlíte.
Je čtvrtek 9. února ráno a má týdenní šichta v Olomouci se schyluje ke konci. Balím si kufr, div že mi nepraskne ve švech, ale vím, že se dnes jen tak domů nepodívám.
Na naší katedře se totiž koná konference „Politologie v pohybu“, což je velmi krásné jméno. Politologie možná běží, ale posluchači ne – ti sedí x hodin na nepohodlných židlích. Ale to není vše. My, hrdí prváci politických věd, jsme dostali účast za trest. Na druhou stranu, pozitivně, nemusíme být na celou konferenci, ale jen na „půlku“ (dva ze čtyř bloků).

Samozřejmě člověka neláká jít na ranní blok – protože to vyžaduje vstát ráno z postele. Na druhou stranu, kdo dřív začne, ten dřív skončí.
Avšak já mám tu smůlu, že jakožto poctivý student musím být přítomen na hodině angličtiny… sice teda vysloveně nemusím, ale chci. A to je někdy ještě více než muset.
A proto strategicky volím prostřední dva bloky – ráno stihnu angličtinu a doma nebudu až v deset….
Ale i to přináší svá úskalí. Respektive jen jedno úskalí. Angličtina se vyučuje na jiné budově… vzdálené zhruba 15 minut svižné chůze. A tak, zatímco politologie je jen v pohybu, já přímo svištím Olomoucí.
Pynktlich načasování
Naštěstí je Olomouc malinká. Na katedře jsem coby dub, a dokonce mám i pár minut k dobru.
Takticky zabírám místo v předních řadách, protože trpím lehkou hluchotou. A taky protože se mí kamarádi zapomněli dostavit. Nemám tedy na výběr – čekám osamocen na začátek na akce.
Čekání však není věčné a do „Havlovky“ (až se mně dělá špatně to vůbec říct, avšak na svou obranu – jedná se o místnost pojmenovanou na počest Václava Havla – s tou Havlovkou nemá nic společného) brzy přichází organizátoři. A zatímco řeší technikálie, já se lehce nudím a opět vyčkávám… tentokrát však s prospektem programu.
Má nuda je opět přerušena, když se do místnosti nahrnou i přednášející. Ti se k nám sjeli ze všech českých univerzit. Abych však uvedl věci na pravou míru, všichni hosté jsou stále ještě studenty, kteří se nás, ve svém vlastním volnu, rozhodli vědecky obohatit. To slovíčko vědecky je nesmírně důležité. Protože na vědecké konferenci se očekává vědečnost příspěvků.
Provést plnohodnotný výzkum, připravit si špičkovou prezentaci a mít odvahu ji před lidmi i přednést – to si zaslouží uznání.
Ale co první blok?
No, to nevím. Nebyl jsem na něm.
Ale kdybych měl hádat a fabulovat – určitě byl tak famózní, že kdyby se udělovaly Nobelovy ceny za politickou vědu, tak by jich hned ten den několik rozdali. A kdyby si jakoukoliv z prvoblokových prezentací vyslechl zarytý anti-humaniťák, okamžitě by změnil svou životní ideologii.
Ale teď zpět k faktografii okořeněné humorem a nadsázkou.
Levý blok? Pravý blok? Druhý blok!
Druhý blok oficiálně začíná.
Jako první se připojuje na scénu Jakub Jusko (z FSS MUNI). A ano, čtete správně – připojuje. Skrze Google Meet. Jako kdybych se opět vrátil do dob covidových! Aspoň na chvilku jsem si mohl zavzpomínat na staré dobré časy. Vzpomínat jsem však nemohl věčně, protože jsem musel dávat pozor. Jakub Jusko se totiž zaměřil na vliv počasí na volební účast u slovenských a rakouských eurovoleb.
Zní to složitě, vím, ale přeložím – čím horší je počasí, tím spíš voliči nepřijdou k urnám. Protože ani nevyjdou ven. A tak, jakoby zničehonic, se z deště, sněhu a zimy stali největší nepřátelé každého opravdového demokrata.
Nejsmutnějším zjištěním však bylo, že demokracie napříč světem nespasí ani globální oteplování. Jak z výzkumu totiž vyplývá – když je moc teplo, voliči sice skutečně vyjdou ze svých domovů ven, ale k urnám již nedojdou.
Zdá se mi tedy, že by všichni politologové a demokraté měli studovat klima, počasí a meteorologii, protože dokud neovládneme počasí, nemá demokracie svou budoucnost jistou…
Dalším prezentujícím byl Michael Drašnar (z FSV UK), jenž svůj výzkum také zaměřil na volby. Ve svém překrásně pojmenovaném příspěvku – posuďte sami – „Praha a láska musí převážit nad vesnicí a nenávistí?“ se zaměřil na štěpné linie českých voličů v posledních prezidentských volbách.
(Štěpnou linií se myslí nějaká vlastnost, jež ovlivňuje voličské chování – vzdělání, místo pobytu, socioekonomická situace, náboženství…)
Někteří pozorní čtenáři si totiž možná vybaví, že nám tady koloval (a určitě někde stále koluje) mýtus o tom, že existuje nějaká zlá „Pražská kavárna“, proti níž stojí nějaký dobrý „venkov“. A jeden kandidát reprezentoval tu zlou hanebnou prolhanou kavárnu, zatímco ten druhý zase dobrý hodný milý a správný venkov. Nebudu jmenovat – pozorní čtenáři zajisté však ví.
Z výzkumu Michaela Drašnara však dost jednoznačně vyplývá, že v Česku dělení na „městské“ a „venkovské“ voliče neexistuje. Naopak se zdá, jakoby se voliči drželi „svých“ stran, respektive volili stranické kandidáty své preferované strany.
Takže až příště uslyšíte něco o takovém tvrzení, nebojte se jej se zcela čistým svědomím rozporovat.
Měníme kurz – strany, fungování, organizace
Jako třetí přichází na scénu Michal Malý (z FSV UK), který nás bere ve svém příspěvku sice za hranice, ale ne zas tak daleko. Na Slovensko.
Jeho zájmem se staly tři „nově“ odštěpené slovenské strany. Jestliže se zajímáte i o politiku našich sousedů, budou vám dvě z nich dobře známy. Řeč byla o Hlas-SD (ze SMER-SD), Republice (z LSNS) a Demokratech (z OLaNO).
Tyto tři strany zkoumal z hlediska vnitřního uspořádání, legálních procesů a stanov. Možná to zní nudně, ale vznik Republiky rozhodně pobaví.

Poslední prezentující druhého bloku byla Marie Skutilová (z FSV UK – ano, Karlovčáci udělali nájezd). Stejně jako její předchůdce, i ona zamířila mimo naši kotlinu. Avšak dál, mnohem dál. Až do zamlženého Skotska.
Seznámila nás s procesem devoluce, hlavními skotskými stranami, složením, autonomií. A také tím nejdůležitějším – jejich vývojem. Holyrood jede!
Ale mezinárodky jedou ještě víc!
Konečně se dostáváme k tomu šťavnatému. Politologie možná zní nudně, ale takové mezinárodní vztahy, no to je jiná!
A přesně těm se plně věnuje třetí blok. Musím zde předjímat jednu věc – autorská kreativita zde skutečně neměla limitu.
S tímto „trendem“ započal už jeden z organizátorů, který třetí blok pojmenoval: „Dynamická témata mezinárodních vztahů“ a téměř jako kdyby tím vyzval na souboj přednášející….

Prvnímu příspěvku každopádně připadlo ohodnocení „jediný“, jediný byl totiž v angličtině. Marina Boiarshinova (z FRRMS MENDELU) se zaměřila na retrospektivní analýzu Brexitu z pohledu médií. Vyšlo jí, že levicová média se vymezovala proti vystoupení, zatímco pravicová média výstup podporovala.
V tématu EU na ni navázala Petra Bezděková (z FF UP), která podrobila Evropskou rozvojovou pomoc tvrdé polemice, dost možná až kritice. Koncepty jako rozvojová pomoc, lidská pomoc, růst HDP či ekonomicko-sociální práva – o těch všech byla řeč.
Jako třetí v pořadí se připojil na scénu Matěj Prášil (z FSV UK). Se svým velmi chytlavě znějícím příspěvkem „Horký konflikt v ledové Arktidě“ nás vzal skutečně daleko. A jak by se od každého geopolitika či praktikanta realpolitik dalo očekávat, započal i on svůj příspěvek značně pesimisticky: „Podíváme se na další potenciální místo konfliktu, jako by jich nebylo málo.“
Ale zaměřme se raději na to, co jsme se dozvěděli. Pro geografií nepolíbené byla zmíněna „GIUK gap“. Zatímco studenti si mohli vzpomenout na teorii defenzivního neorealismu či koncept vyvažování hrozeb. Ano, i o tom je studium mezinárodních vztahů.
Na ledovém severu jsme však nezůstali dlouho. Jakub Zbýtovský (z FF UHK) nás totiž přenesl až do západní Afriky. Ve svém příspěvku se zabýval organizací ECOWAS a bezpečností – zde se nenechte zmást. ECOWAS sice má ve jméně „ECO“ jako „economic“, ale věnuje se i bezpečnosti. Mně si nestěžujte – já jim ten název nevymyslel.
A tak jsme mohli dozvědět více o náboženském a etnickém pnutí v regionu, hrozbách spojených s populačním nárůstem či environmentálními problémy jako desertifikací. Zkrátka moderní témata mezinárodních vztahů se vším všudy.
„Hledání dat je peklo,“ povzdechl si Jakub Zbýtovský na konci své prezentace.

A tím byl zakončen třetí blok.
Čtvrtý blok
Naprosto skvostný, určitě. Sice jsem na něm nebyl, ale dril známe – kdyby to viděli odpůrci politologie, prozřeli by a vydali by se, unášení melodií empirické a seriózní vědy, směrem k hoře Koppel, kde naleznou ráj.
Ale máte-li zájem se dozvědět více, rozhodně si pozorně projděte harmonogram.
Operace Orlí spár, jen bez vrtulníků a úspěšná
Třetí blok skončil a já taky. Splnil jsem kvótu.
Svoboda je sladká. Po třech hodinách se můžu konečně postavit a narovnat. Krevní oběh se obnovil. S ním i má chuť už být doma.
Ó, sladký domove! Ó, jak jsi mi chyběl!
Utíkám si pro kufr, zkontroluju, že v Olomouci nic nenechávám (nezáměrně) a vyrážím vstříc nádraží.
Malinko mrholí, což znamená, že v Ostravě řádí uragán. Ale to nevadí, už chci být doma. Ostrava mě přivítá i v nejhorším počasí.
A co z toho
No, to vlastně nevím. Asi ukázat jedno atypicky strávené odpoledne. Atypicky, ale zato velmi mile.
Není život právě přesně o tom?
Velký dík patří organizátorům – jmenovitě pak Jakobovi Janegovi a Davidu Broulovi za zaslání fotek z konference.