Byl říjen a za listem padal list. Gregor kráčel Rudým náměstím do své kanceláře. Po ránu neměl chuť na nezávazné konverzace, chtěl být sám. Když se ocitl na místě, mohutná novoklasicistní budova ho přinutila povzdychnout. Sáhl do kapsy svého koženého kabátu a strnul: jeho ruka marně hledala klíče. Zaklel, obešel budovu a do jejich útrob vešel garáží.
Vystoupal pět poschodí, stejně jako každý den. Bylo by naivní doufat, že ten výtah po osmi letech konečně opraví. Zadýchaný dorazil do malé kanceláře a rozsvítil lampu. Do místnosti se začali pomalu trousit jeho spolupracovníci, něco však bylo divné. Tvářili se až moc… Formálně? Jako kdyby s nimi včera nepopíjel v hospodě, jako by ho viděli poprvé. Míra jeho trpělivosti přetekla, když k němu přistoupil neznámý muž. „Znám vás?“ zeptal se Gregor. Muž se zachechtal, hluboce se nadechl a odvětil: „Sedíte na mém místě.“ Gregor pozvedl obočí a pomalu se odsunul od stolu. Beze slova se zvedl ze židle a šel se podívat na prezenční listinu. Přece mu ten nováček, ten kretén, nebude zabírat místo. Držel své pero v ruce, připraven k podpisu. Výraz jeho obličeje se proměnil: naštvání vystřídal šok… Kde je jeho jméno? Pečlivě procházel seznamem, ale marně. Žádný Gregor na soupisce zaměstnanců nebyl.
Otočil se a zamířili do kanceláře ředitele. Vyrovnal každý záhyb svého chatrného obleku a lehce zaklepal. Odpovědělo mu zamumlání a Gregor vešel do kanceláře. Postarší pán se na něj podíval, jeho srostlé obočí bylo pozdvižené. „Zdravím, soudruhu řediteli,“ začal Gregor, „nemohl jsem si nepovšimnout, že mé jméno není na prezenční listině. Muselo dojít k nějakému omylu.“ Ředitel se na něj upřeně podíval. „Člověče, dnes nemám čas na nějaké žerty. Jsme největší vydavatelství v Moskvě. Kdo vůbec jste?“ Gregor zamrznul a přeskakujícím hlasem odvětil: „Petrovič… Gregor Petrovič.“ Ředitel se zasmál a sarkasticky odpověděl: „Tak se odpetrivičujte pryč.“
Gregor opustil ředitelovu pracovnu bez rozloučení a jeho nohy se proměnily v želé.
Rychle opustil budovu a zamířil zpět domů. Když odemkl, za dveřmi k jeho překvapení stál zdatný muž v uniformě. „Gregor Petrovič? Pojďte se mnou.“ Gregor se zamračil. „Proč?“ Muž se pousmál a řekl: „Jste nežádoucí osobou, představujete hrozbu ústavnímu pořádku našeho státu. My vás už naučíme poslouchat!“