Naším dalším úspěšným studentem maturitních ročníků je David Havrlant, tentokrát z 8.B. Mezi jeho největší úspěchy patří druhé místo v celostátním kole Středoškolské odborné činnosti v sekci zdravotnictví, kde se zaměřil na sledování růstu buněk a testování podkladů pro vývoj tkáňové náhrady. S touto prací vyhrál i soutěž Bystré hlavy. Nejen, že mu jdou přírodní vědy, ale problém mu nedělají ani jazyky. Tento rok dosáhl na úroveň B2 v němčině a C1 v angličtině. 

Jaká je podle tebe tvoje nejsilnější a nejslabší stránka?

Moje nejsilnější stránka je určitě vytrvalost. Promítlo se to hlavně do SOČky. Tam vám nikdo neříká, kdy máte pracovat a kolik toho máte udělat. Jelikož to bylo v mé vlastní režii, musel jsem si sám stanovit čas, který tomu chci věnovat, a vydržet u toho. Jako svou nejslabší stránku bych uvedl, že jsou projekty, do kterých se rychle zažeru, ale rychle je i pustím. Částečně si to protiřečí s vytrvalostí, já vím. Stává se mi to hlavně u menších projektů, kterými si nejsem na stoprocentně jistý. 

Dělal jsi SOČku na Akademii věd. Jak hodnotíš práci v profesionálním prostředí?

 

Bylo to super. Oproti studentům, kteří dělali SOČku sami, jsem měl okolo sebe kupu lidí, jež na takový projekt byli připraveni. Díky akademii jsem neměl problém s metodikou ani s vybavením. Když jsem přišel, nemusel jsem řešit věci okolo a mohl jsem rovnou zkoumat. Je to perfektní koncept pro začínající mladé vědce, kteří ještě nevědí, jak to v laboratořích chodí. I s tím tématem (kmenové buňky) přišli oni. Můj hlavní přínos do projektu byla tvorba scaffoldu (dočasné mechanické podpory pro implantované buňky) na 3D tiskárně v rámci brigády. Ten jsem pak v Akademii testoval. 

Pramení tvé úspěchy z nadání nebo naopak z dřiny?

Podle mě spíš z dřiny. Určitě nějaké to nadání mám, ale na škole jsou nepochybně nadanější lidé. V oborových soutěžích jsem vždycky byl druhá liga. Dohnal jsem to právě na SOČce, kde hrála největší roli vytrvalost, nejen nadání. 

Učíš se?

Předtím jsem se připravoval soustavně, každý den alespoň chvilku. Poslední dobou jsem však neměl tolik času a zjistil jsem, že i když se neučím, výsledky jsou skoro stejné. Problém je, že když jednou člověk vypadne z rytmu, je složité se k němu vrátit. Jelikož se mi blíží maturita, budu muset do koloběhu zase zapadnout. Zároveň si i píšu vlastní poznámky. Často jsem ale někde na soutěžích a zápisky mi pak zcela chybí. Chtěl bych tímto poděkovat svým spolužákům, že mi je posílají, a taky Adamu Walderovi, který mě nikdy nenechal ve štychu ohledně čehokoli ve škole. Všem jsem moc věčný.

Máš nějaké tipy a triky na učení se? 

Používám metodu střídání. Pokud to není naléhavé, neučím se látku najednou a intenzivně, ale dávkuju si ji. Přečtu si ji jednou, pak se na chvilku soustředím na něco jiného, klidně jiný předmět, a později se zase vrátím k prvnímu. Snažím se to tak promíchávat. Taky s učením začínám dva až tři dny předem, abych měl dost času si informace pořádně zapamatovat.

Máš nějaké zlozvyky při učení?

Nevím, jestli se to hodí říkat, ale koušu si nehty. A jako většině studentů mi čas od času sklouzne ruka k mobilu. Snažím se s tím však bojovat a myslím, že se to postupně zlepšuje. 

Býváš ze školy ve stresu? 

 

Teď už ne. Největší stresor je teď pro mě maturita. Co se testů týče, hrotil jsem je kdysi, když mi záleželo na průměru kvůli přijímačkám. Teď, když se to nepočítá, to ze mě opadlo. 

Trpí kvůli učení tvůj soukromý život? 

Někdy se učení věnuju víc, než bych musel. Pro mé okolí by nejspíš bylo jednodušší, kdybych toho tolik nedělal a měl víc volného času. Časová domluva se mnou je příšerná. Naštěstí jsem se kvůli akcím nemusel asocializovat úplně, i když jsem nemohl chodit tak často ven. Díky nim jsem poznal mnoho úžasných lidí a kamarádů.

Co tě motivuje?

Mou hlavní motivací je, že nedokážu nic nedělat. Když nemám co na práci, cítím se zbytečně. Nejsem schopný jedno odpoledne ležet a jen si pustit Netflix. Vím, že je to obrovský problém. Cítím se pak vyhořelý a bez energie, ale nedokážu odpočívat. Budu na tom muset do budoucna zapracovat. 

Jaká byla největší překážka, kterou jsi musel překonat?

Bylo složité skloubit všechny aktivity se školou. Ono učit se na testy, účastnit se soutěží a současně udržovat se v rámci možností příčetným je věda. Dost nepříjemné bylo například dojíždění na AV do Prahy. Jezdil jsem tam dvakrát měsíčně, což možná nezní tak hrozně, ale zabere to celý den. Brzo ráno jsem vyjížděl, pozdě večer přijížděl a mezitím zkoumal kmenové buňky. Sen každého středoškoláka, ne? 

Kam půjdeš po Wigymu? 

Mám namířeno na medicínu, nejlépe na 2. lékařskou na Karlovce. Byl jsem v AV v kontaktu s lidmi, kteří tam studovali. Docela ji chválili a já se rozhodl to taky zkusit. Kdybych se tam však nedostal, mám několik plánů B. Díky průměru a SOČce totiž nemusím dělat přijímačky na 1. a 3. lékařkou na CUNI a na lékařskou na MUNI.

Na co by ses chtěl specializovat jako lékař?

Prozatím ještě nevím, na co bych se chtěl zaměřit. Původně jsem měl v plánu jít na ortopedii a pracovat se sportovci, protože sport je důležitou částí mého života. Dále mě napadla imunologie nebo onkologie, kde bych mohl pokračovat ve výzkumu. Poslední dobou mi to hodně lidí navrhuje, ale nejsem si jistý. Vyhovuje mi kontakt s lidmi. A jako poslední, úplně z jiného soudku, zvažuji plastickou chirurgii. V tomto oboru jsou dost velké peníze, a kdo by nechtěl být bohatý, že?

Kdo na tebe měl podle tebe největší vliv? 

 

Z mého okolí na mě největší vliv měli moji rodiče. Vždycky mi pomáhali, v čem jen mohli, abych se mohl soustředit na samotné studium a soutěže. Nikdy mě přímo nevedli k tomu, abych se stal studijním typem, spíš ke sportům. Když jsem ale jako malý začal projevovat zájem o přírodní vědy, vždycky mi kupovali různé mikroskopy a sady typu Malý chemik. Většinou nakonec skončily v koši. Je mi v celku líto, že za to utráceli tolik peněz, na druhou stranu věřím, že to pomohlo rozvíjet můj zájem. 

Máš nějaký vzor?

Nemám asi přímý vzor, jen lidi, kteří mě motivují. Nemyslím si, že je někdo, u koho bych si říkal, že chci být jako on. Spíš chci mít stejný úspěch a posouvat limity. Dost mě inspiroval film Oppenheimer. Neříkám, že chci stvořit zrovna jadernou zbraň, ale vynalézt něco podobně průlomového, něco, co by lidstvu prospělo, mě opravdu láká. Taky mě posouvají mí rivalové, kteří jsou lepší než já. Považuji se za soutěživý typ, a tak je chci překonat. To mě nutí se snažit víc a víc.

Máš ve škole nějaké takové rivaly?

Samozřejmě, většinou mé kamarády. Jmenovitě právě Vašek Vinkler, Sam Neděla, teď i Petr Němec a z mojí třídy třeba Honza Holuša. Popsal bych to jako tu scénu z Auta 3, kdy Blesk McQueen sleduje, jak mu ostatní závodníci ujíždí, a on je není schopný dohnat. Někdy se tak cítím v porovnání s jejich úspěchy. Ale všechny jim je neskutečně přeju a gratuluju jim.

Jaký je tvůj cíl nebo sen? 

Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak bych chtěl, aby vypadal můj den, až mi bude čtyřicet. Zkuste nad tím někdy popřemýšlet a dojde vám, že netušíte. Mám tři hlavní body, které by měl můj život obsahovat, takovou svou svatou trojici: sport, peníze a vědu. Zároveň ale nechci zůstat bez přátel a rodiny. Bojím se, že budu sám. Proto bych svůj cíl specifikoval na to mít rodinu, přátele a možnost zajet na pěknou dovolenou. 

Šel bys na Wigym znovu?

Určitě. Teď doučuju děcka na přijímačky na střední, a když se mě ptají, kam jít, doporučuju Wigym. Pokud nechcete jít studovat přednostně jazyky, je to za mě nejlepší volba. Ať se jedná o jakýkoli obor, od matiky po ZSV, nabízí možnost rozvíjet se jak v samotné výuce, tak díky nespočtu soutěží. 

Chtěl bys dát čtenářům radu na závěr?

Hlavně dělejte mimoškolní aktivity. Posunou vás úplně jiným způsobem, než výuka. Čím víc toho děláte a zkusíte, tím získáte lepší představu o tom, co chcete v budoucnu dělat. A proto doporučuju zkoušet všechno, co jde, i kdyby to nemělo být ve vašem oboru. Díky tomu získáte mnoho kontaktů a lidí, prostě ten svůj kroužek nerdů. A každý na Wigymu by měl mít svůj kroužek nerdů.