Novodobá kapitalistická společnost, kde je pomalu drahé už i dýchat, nás opět nezklamala s novým fenoménem. Čímž je legalizace prodeje orgánů.

Určitě když se řekne prodej orgánů, vybaví se vám politováníhodné střípky z černého trhu, kde násilně, bez jakéhokoliv konsentu, berou lidem jejich drahocenné části těla. Je tahle “norma” jediná cesta, jak to chodí? Ne.

Společně s mojí kamarádkou, spoludebatérkou a bývalou spolužačkou Kateřinou Farníkovou, jsme se pustili do hlubší analýzy tématu, jak pro tak i proti. Samozřejmě v rámci humánních podmínek, jako je vyloučení prodeje životu potřebných orgánů, v rámci vyvinutých zemí a ideálně poslat naše orgány přes ty státní.

Děkuju Kači.

Dalo by se říct, že prodej orgánů benefituje obě dvě strany, jak dárce tak i recipienta. Benefity pro recipienta je o mnoho lehčí vysvětlit. Už ze samotného nápadu prodeje na vás křičí ta finanční iniciativa, která na vás v moderním světě kričí ale asi úplně všude. Pokud budou lidi mít dostatečný motiv, jako peníze, udělají to. Třeba jako prodej své ledviny. Čekací listiny jsou v této době možná i delší než tento článek a spoustu lidí umře právě kvůli nevyrovnané nabídce a poptávce. Proč je nevyrovnaná? Jediný motiv, kteří lidi mají, je altruismus. Peněžní kompenzace je ale něco úplně jiného. Buď definitivně utvrdí lidi, kteří už o darování přemýšleli, že to stojí za to, nebo zvýhodní finančně nezvýhodněné. Tím pádem se sníží počet lidí na čekacích listinách. Z tohoto můžeme udělat závěr, že systém pomáhá. V nejhorším případě neudělá nic.

Na to se ovšem chytnu v roli odpůrce tohoto systému.

První a slabší point je o poklesu altruismu, využívání kapitalistického těžení z chudých a kladení si otázek jak daleko ještě jako společnost můžeme zajít.

Ten fakt, že je to z tohoto úhlu pohledu nemorální, stejně nepřináší tak velkou újmu, která by přebila samotnou hodnotu lidských životů. Takže padá. Sice je to nenahraditelná část sama sebe, ale je to jeho volba a má to nenahraditelný benefit, protože někdo neumře. Tak co kromě pomyslné představy toho, jak by měly věci vypadat mi brání od přijetí zavedení prodeje orgánů. Ano přiznávám, nezní to úplně nejlíp, ale to že člověk se rozhodne udělat něco takového, není problém zavedení prodeje samotného, ale natury systému. Jestli se člověk nechá ovlivnit, je to čistě na něm. Jediné, co to má šanci udělat, je podtrhnout už teď existující problémy.

Tohle využití natury společnosti není zas tak špatné, z prostého důvodu porovnání. Pokud jde o principiální morální rovinu, tak na straně pro legalizaci je moralita naopak ještě silnější. I když využíváme smutné reality, tak ji využíváme s logickým záměrem. To je zkvalitnění a, důležiteji, zachránění životů. Pro nikoho není nic cennějšího než život. vražda je jedna z nejnemorálnějších věcí na světě, bez života není nic. Člověk nejí, nespí, nemyslí, necítí. Lidi, kteří mají plný potenciál žití, to je lehké zanedbat. Avšak představení si situace jedince, který se denně bojí o to, že o svůj život přijde, řekněme třeba na čekací listině na ledvinu, je jiná věc. Co je v té chvíli člověk schopen obětovat pro to aby byl naživu? Je zajímavé se zamyslet nad tím, jak by někdo takový viděl toto zavedení, když mu to zachrání život. Je lehké odsoudit a zamítnout něco, protože to zní špatně, když jsme zbaveni strachu a zoufalství. Pokud v té situaci nejsem tak je lehké si říct, že to není ideální, ale všichni se můžeme ocitnout v situaci, kde bychom dali cokoliv za jakoukoliv šanci, že přežijeme. Oběť pro povrchní princip, chvála pro nás všechny, protože i já i ty můžeme být na té čekací listině zoufalí. 

Další argument je o instrumentalizaci a komodifikaci sebe sám. Trošku se tu vzděláme společně s odkazem na Kantovu práci o metafyzice.

„V říši cílů má všechno buď cenu, nebo důstojnost. To, co má cenu, lze nahradit nebo umístit na jeho místo jako ekvivalent; naopak to, co je nad všechnu cenu a nepřipouští žádný ekvivalent, má důstojnost.“

My, jako lidé, máme samozřejmě důstojnost. Pokud se budeme k částem nás chovat jako k komoditě, budeme sami sebe objektifikovat. Což je špatně.

Tento argument se dá vyvrátit stejnou hodnotou uvedenou výše a nebo taky argumentem o oddělování fyzické schránky od psychické. Naše psychická schránka má důstojnost, naše fyzická může mít cenu.

Další z benefitů pro náš svět je omezení černého trhu s orgány. Vymyká se kontrole a regulaci státu, mnoho věcí nemůže být regulováno a zajištěno. Je nespolehlivý a ohrožuje zdraví jak kupcům tak recipientům. Myslím, že nepotřebuju jít do takového detailu, abych vás přesvědčila, že zastavení černého trhu je potřebné. Jak bude zastaven? Lidi nebudou mít důvod proč se obracet na černý trh, protože je to volba ze zoufalosti dlouhé čekací listiny. Která po legalizaci prodeje se sníží. Dárci můžou prodat své orgány o hodně zdravější a bezpečnější cestou. Tolik lidí nebude napadeno, protože nebude vysoká poptávka, takže se sníží i nabídka.

Na toto můžeme jenom říct, že černý trh hlavně prospívá na smrtelných orgánech, třeba jako srdce. Takže se působení moc nesníží. Bohužel toto tvrzení nemůžu dokázat, kvůli špatné regulaci.

Většina argumentů, co přichází ze strany odporu, se dá jednoduše vyvrátit. Na každý argument stejná písnička. Tento systém ale není bezchybný a dá se na něm něco vytknout jak z praktické strany, tak i z morální.

První odpověď na otázku proč ne ze strany pro legalizaci je, že samotný systém transplantace orgánů není zas tak propracovaný. Větší popularita transplantací znamená zvýšení těchto rizik. Strana pro zavedení apeluje na oboustrannou a fér kompenzací. Avšak není to tak jednoduché, že jeden dostane ledvinu a jeden peníze.

Na dárce to má jak psychologické tak fyzické dopady. Dovolte mi citovat:

,,Adult living liver donation was associated with significant donor complications. Although most complications were of low-grade severity, a significant proportion were severe or life threatening. „
www.ncbi.nlm.nih.gov

Česky:

,,Darovaní jater žijících dospělých bylo spojeno s významnými dárcovskými komplikacemi. Přestože většina komplikací byla nízkého stupně závažnosti, významná část také byli závažné či živou ohrožující.“

Existuje spoustu dalších studií, podrobněji na toto téma, např. 7 z 100 lidí co darují kousek játra zemřou do roka atd. Na psychologické následky se koukneme později.

Na recipienta to může mít také fyzický dopad. Komplikace s operací nebudu zmiňovat, protože se chci hlavně soustředit na konkrétní dopad systému. Jedním typem dárců, kteří by byli motivováni finanční iniciativou strany afirmační jsou chudí lidi. Prakticky většina systému stojí na nich. Např. v Iránu, kde je tento systém zaveden, 84% dárců jsou lidi z nižší sociální vrstvy (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/). Bavíme se o velmi nízké, na tyto jedince je vystavěna exekuce, nemají peníze na jídlo ani na hygienu, jsou ve velkých dluzích.

Logicky i důkazově se dá potvrdit, že lidi ze spodní vrstvy mají většinou špatnou životosprávu, protože si to bohužel nemohou dovolit. Hodně nízký příjem byl spojen, podle studií, s horším globálním zdravotním statusem, alkoholismem, horší fyzické fungování… (typeset.io) většina z těchto problému buď způsobena nedostatkem finančních prostředků na léky a základní lidské potřeby, nebo velkým stresem.

Pokud se tedy shodneme, že hlavním pilířem či princem na bílém koni tohoto systému je chudší vrstva, také se shodneme na faktu, že většina orgánů tedy bude nekvalitních. Také to s sebou přivádí riziko jedinců s nedohledatelnou zdravotní historií, což se v některých zemích může stát, a následné lhaní o svém zdraví, kvůli penězům.

Na první bod o dárcích se dá apelovat na hodnoty. Sice to bude mít následky, ale následky nelegalizace budou o mnoho větší a o mnohem více lidí bude postihnuto. Na druhý bod by se dalo zareagovat příslušnými regulacemi, což by snížilo počet recipientů. Ale stále bychom jasně omezili čekací listiny.

Další strategická chyba legalizace může být vysoká cena jak pro stát, tak pro lidi v zemi, kde je drahá i sanitka.

Na to se dá zareagovat velmi jednoduše: peníze jsou méně hodnotnější, než záchrana lidských životů. Co se týče lidí, dialýza třikrát týdně, příslušné léky a hospitalizace je o mnoho dražší, než jedna transplantace a klid na dalších dvacet let.

Další praktická chyba, že jestli tohle povede k vybudování takové společnosti, ve které by nikdo ledvinu prodat nepotřeboval. Propozice těží z chudých lidí a zároveň je kompenzací dostává ze statusu quo. Podkopává si své vlastní nohy. Jak nadále může spoléhat na lidí z nižší sociální vrstvy, když ji eliminuje? A ano, sice neeliminuje ty, kteří nemohli kvůli regulacím prodat orgán, ale je můžeme úplně vyškrtnout ze systému. Eliminuje dárcovství schopnou skupinu a to je důležité.

Chudí lidé tu avšak vždy budou a může se stát, že se jimi může stát kdokoliv. Argument padá.

Na mezinárodní scéně žádné z potřebných regulací nelze uplatnit, třeba proti vykořisťování či násilí. Byla by tu absence globálního řízení, třeba mezi nelegálními imigranty a zeměmi třetího světa. Což znamená neomezený trh na určitých místech.

Můj konečný argument proti je založený na moralitě a na psychických dopadech. Možnost prodat svůj orgán je mířena na finanční benefit prodejce. Pokud by nebyla, tak by systém nefungoval. Darování orgánu je velká věc, je to část sebe samotného. Když takhle uvažujeme, je jasné, že dárci nejsou ty peníze až tak jedno. Pravděpodobně pro něho mají velkou váhu. I přes možnost toho, že jedinec má nějakou iniciativu pomoct, tak pro něj tyto peníze musí mít nějakou váhu, jinak by svůj orgán daroval už ve statusu quo. Při dokázání toho, že iniciativa je finanční, i když můžou jedincovi pomoct, se můžeme shodnout na povrchním důvodu, na rozdíl od statusu quo.

Už status quo má jasnou korelaci mezi stresem, depresí či úzkostmi. Korelace se drasticky zvýší při legalizaci. Motivace darování orgánů je povrchní, zatímco jeho hodnota pro nás není. Prodáváme sami sebe. I kdyby to nemělo žádné fatální a jakékoliv fyzické následky, tak je to velmi podstatné. Můžeme to brát jako disrespekt k sami sobě.

I když jsou lidi obeznámeni s rizikem, tlak sociální situace je donutí preferovat peníze. Tito lidé nejsou tlačení společnosti, ale hodnotou peněz, která jim v tuto chvíli přijde důležitější. Hodnota peněz je pro ně lépe uchopitelná než hodnota sebe samotného. Jsou emočně ovlivněni a zaslepeni. Psychické podmínky se po darování zhorší. Je možné, že peníze nedostanou dárce ze špatné finanční situace a bude toho litovat ještě více. Na téhle skupince zaslepených lidí systém funguje.

To povede k hodně znekvalitněným životům. 76% dárců ledvin v Iránu sami hlasovali za zabanování systému a 39% by radši šlo žebrat (researchgate.net). Což znamená, že spoustu lidí by radši ztratilo celý respekt pro sám sebe, protože žebrání je většinou ta nejhorší situace, ve které člověk může být. I přes varování a informování by se situace nadále nezměnila, protože lidi by si uvědomili následky svých činů až po vykonání. Je to sice svobodná volba, ale jak jsme ukázali, je to slepá volba. Kterou my, jako stát, necháme zaslepené lidi udělat. Sice zachráníme život, ale omezíme tím jiný. Měli bychom také dbát na spokojenost lidí.

Tady zase jako strana pro můžeme apelovat na právě to zachránění životů. O tomhle jsem mluvila výše, sice je to chybné, ale život je ta největší hodnota co máme. Navíc, tohle není samotná chyba systému. Tohle je chyba nátury kapitalismu.

Musím přiznat, že životy opravdu zachráníme, ale také můžeme odebrat zdravému dospělému ledvinu bez souhlasu, jako na černém trhu, protože to zachrání život. Je tohle snad morálně správně? Legalizace vůbec nebere ohled na dárce. Navíc, jak už tu bylo několikrát řečeno, systém je mířený na nižší třídu. Když ještě více znevýhodníme jejich už tak špatné životy, mohlo by to potencionálně roztáhnout nůžky třídních rozdílů.

V tomto článku jsou tu zmíněné velmi obecné body, které se týkají systému jako celku. Jak praktické, tak i z morálního hlediska. Snažili jsme se s Kačkou projet všechno a dostatečně systém představit, bohužel hlavy máme jenom dvě. Jaký na to máte názor, je už jen na vás.