Nedávno jsem si to štrádovala Svinovem směr ZUŠ výtvarný obor, když mě zarazily schody. A nebylo to poprvé. Říkáte si, proč schody? Zkuste se sami podívat, co by na nich mohlo být špatně. 

Jestli jste našli, gratuluji, Sherlockové. Jestli ne, hned vysvětlím. Když se schody částečně opravovaly, aby navazovaly na taktéž opravovaný chodník, nějaký génius si pravděpodobně řekl: ,,Co kdybychom je udělali bezbariérové?” Jenže ejhle, pánové to trochu nedomysleli a přibližně od poloviny schodiště se již žádná rampa nevyskytuje. Nápad dobrý, jen chybí pár detailů. Možná spíš jeden velký detail. Tohle mě dostává k další myšlence.

Jak je na tom naše škola s bezbariérovým přístupem?

Nebo jednoduše, dostanou se vozíčkáři na naši školu a mohou se zde volně pohybovat? Zkusme na tuto otázku najít odpověď. Vchod Wigymu je sice vyvýšen, vedou k němu celé tři schody, ale vpravo je k dispozici rampa. Dovnitř se tedy dostaneme nejen po vlastních nohách. 

Jak snad všichni studenti ví, na hlavní budově nalezneme schodů nemálo. Takovou práci, abych je spočítala všechny, jsem si opravdu nedala. Pokud to někdo zvládnete, pak se se mnou můžete o výsledek podělit. Když pomineme ředitelské schodiště, první schody vedou vlevo i vpravo do snížené části školy, tedy ke skříňkám. Tudy cesta pro vozíčkáře bohužel nevede. Kudy ale vede, je schodiště z vestibulu doleva k jídelně. Zde nalezneme zdvižnou plošinu. Super! Žák nyní může navštívit již zmíněnou jídelnu, bufet či pokračovat do vyšších pater pomocí luxusního proskleného výtahu, ve kterém se já osobně modlím, aby se neurval. 

Chtěli byste se dostat z vestibulu například do laboratoře chemie, ale nemůžete po svých? To už bez cizí pomoci pravděpodobně nezvládnete. Chybí zde jakákoliv rampa nebo zdvižné zařízení. Celkově je ovšem samotný bezbariérový přístup na této budově z většiny zajištěn.

Kde ovšem bezbariérový přístup zcela chybí, je menší budova školy, tzv. domeček. Nejednou jsem už byla svědkem, kdy kluka s omezenou možností pohybu museli 2-3 lidé vynést do druhého patra.

Otázkou však je, zdali škola potřebuje být bezbariérovou. Zařídit, aby budovy byly bez bariér, bývá obecně finančně náročnější. Během svých tří let na Wigymu jsem narazila pouze na jednoho člověka, jenž tyto potřeby má. To je v poměru k zbylým žákům málo. Na druhou stranu, pokud lidé s touto fyzickou kondicí chtějí studovat, pak je důležité, aby škola dokázala zařídit vhodné prostředí. Pro tyto studenty je tak tímto způsobem umožněno jednodušší začlenění do chodu školy.