***

Nést si svůj kříž ale
klouzat na vlastním potu
Do úpadku si přát vstát
a přestat padat do hlíny
Půda dávající život posvěcena
slunečním svitem a pokropena
slzami matek ztracených
dýchá stejný vzduch a přece je krásná
Sebe jak hada poslouchám
a zakusuji dál a dál vlastní vyhoštění
Potupa bolí jen před sebou
a představou druhých očí
Klidně můžeš odejít
já vím že přece se točí

Současná redakce

Bývalí redaktoři