Lucie Kozelková: Annexions aneb Jak se dělá film

Wichterlovo gymnázium bylo přizváno ke spolupráci na projektu Erasmus+, jehož výstupem bude natočení filmu Annexions. Co všechno tento projekt obnáší? Na to jsme se zeptali studentky Lucie Kozelkové.

Jaká byla tvá role v celém projektu?

No, původně jsme se jako maturanti neměli moc zapojovat, ale nakonec jsem se k tomu nějakým způsobem dostala. Nejdříve jsem měla hrát v chóru (skupince devíti studentů, chóry byly tři) a pak si to ještě na poslední chvíli paní režisérka rozmyslela a já dostala roli v šestici „dětí“. Takže v rámci projektu jsem zatím hodně točila a zkoušela. A když zrovna ne, tak jsem měla v oblibě sedět s ostatními českými studenty a sdílet své problémy! (směje se)

Jak bys toto natáčení popsala dvěma slovy?

„Silence!“ a „Action!“

Co bylo nejtěžší zařídit?

Spíše co nebylo těžké zařídit! Nejvíce organizační práce odmakaly paní profesorky, za to jim patří obrovský obdiv. Na organizaci samotných dnů jsem se moc často nepodílela, za to zase patří obdiv podpůrnému týmu. Pro mě osobně jako herce bylo nejtěžší se při natáčení soustředit na všechno najednou – umět text a dobře ho vyslovit, s dobrou intonací, ještě se u toho pohybovat a vědět, kam mám jít za 10 sekund… a ještě mít u některých scén zároveň kameru přímo v obličeji.

Jak jste se s cizinci domlouvali? Popřípadě byly zde nějaké zádrhely?

Domlouvali jsme se převážně francouzsky, s angličtinou u Francouzů moc nepochodíte. Je třeba říct, že naprostá většina Francouzů byla vstřícná a snažila se porozumět, i když jsem si pak zpětně uvědomila, že jsem řekla úplnou blbost. (směje se)

Jaká je tvá nejlepší vzpomínka z celého natáčení?

Poslední den projektu jsem zastihla paní profesorky Pšenicovou a Hudecovou, jak je poslední klapka filmu dojala, tak jsme se k nim přidala. Pak jsem úplně náhodou zjistila, že mě na vysněný obor na MUNI vezmou bez přijímaček, že jsem to celou dobu počítala špatně… to bylo radosti! Byl to velmi emočně náročný den.

Natáčení probíhalo čtyři dny, jak dlouho jste byli na „place“?

První den se točilo až odpoledne, jeden z dnů musel být krátký kvůli jiné akci, ale jinak se točilo prakticky pořád, od zhruba 9:00 do 18:00. Pokud jste šli natáčet jako herec, tak o vás asi tři hodiny nebylo slyšet. Přetahovalo se docela často.

Na jaké role se můžeme příští září ve filmu těšit?

Můžete se těšit na rodinu skládající se z matky a otce (s těmi jsem ještě neměla čest) a šesti dětí, ředitele a nového profesora jazyka, na souseda… snad jsem nikoho nevynechala.

Kolik přibližně lidí se na projektu podílelo?

Můj odhad je okolo 70 lidí. Nutno podotknout, že nemám nejpřesnější matematický úsudek, ptáš se špatného člověka. (směje se)

Současná redakce

Bývalí redaktoři