Sto let od Hitlerova pivního puče – část druhá

Pozn. red: V těchto dnech uběhne rovných sto let od tzv. Pivního puče. Jednalo se neúspěšný pokus o nacistický státní převrat v Německu, který se odehrál v bavorském Mnichově z 8. na 9. listopad 1923. Nad pozadím tohoto neblahého výročí se zamýšlí absolvent Wichterlova gymnázia Antonín Hummel. Vzhledem k rozsáhlosti jeho textu jsme jeho zamyšlení rozdělili do dvou částí. V předchozím textu se autor Antonín Hummel zamýšlel nad nad situací Německa na sklonku Velké války a analyzoval první krůčky tzv. Výmarské republiky v roce 1919. V této druhé Antonín Hummel přibližuje rok 1923, který vystavil mladou republiku těžké zkoušce.

Výmarská ústava z roku 1919 naneštěstí neznamenala konec boje o demokracii v Německu. Až do podepsání Versailleské smlouvy v polovině roku 1919 pokračovala námořní blokáda, na východě země docházelo k bojům s Polskem o hranice a Freikorps bojovaly v Pobaltí proti bolševikům. Navíc v Brémách a v Bavorsku vznikly sovětské republiky. Proti oběma vyslala vláda (SPD, Centrum a liberální DDP) Freikorps, které komunisty brutálně porazily. Tehdy se v roli politického komisaře své jednotky v Mnichově nacházel Adolf Hitler. Období jeho života v Bavorské republice rad (BRR) možná vedlo ke vzniku nebo posílení Hitlerova antisemitismu. Nedlouho po pádu BRR se Hitler přidal do DAP, která byla později přejmenována na NSDAP.
Freikorps bojovaly za Výmarskou republiku ne aby chránily sociálně demokratickou vládu, ale aby porazily komunisty. Jakmile byli komunisté poraženi a německá vláda plánovala Freikorps rozpustit, povstání bylo nevyhnutelné. Došlo k němu 13. března 1920, když konzervativní politik Wolfgang Kapp společně s Freikorps a částí reichswehru (Německé armády) napochodovali do Berlína. Zbytek reichswehru odmítl bojovat a vláda byla nucena utéct. Většina Němců tehdy ale nechtěla konzervativní autoritářskou vládu, což vedlo k největší stávce v německé historii. Zúčastnilo se jí 12 milionů lidí, a tak se Kappův puč po několika dnech zhroutil.
Naneštěstí pro německou vládu v Porúří stávka přerostla v komunistické povstání s Rudou armádou o síle 50.000 osob. Tak vláda udělala to, co měla ve zvyku. Poslala tam Freikorps, které se o necelý měsíc dříve danou vládu pokusily svrhnout. Stejně jako všechna předchozí komunistická povstání, i tohle bylo brutálně potlačeno. Ve volbách v červnu 1920 vládní strany dohromady ztratily 125 z 331 křesel získaných o rok dříve.

Členové armády Rudého Porúří, 1920. Zdroj: Wikimedia.org

Přílišná závislost republiky na konzervativních silách se ukázala nejen v armádě, ale také v justici. Konzervativní soudci často sympatizovali s pachateli politicky motivovaných násilných trestných činů. Situace došla tak daleko, že konzervativní teroristé zavraždili několik důležitých politiků. V srpnu 1921 byl zavražděn politik z Centrum Matthias Erzberger, který podepsal Versailleskou smlouvu, v červnu 1922 politik z DDP Walther Rathenau, který v Rapallské smlouvě normalizoval vztahy s SSSR. Také se pokusili zavraždit politika z SPD Philippa Scheidemanna, který vyhlásil Výmarskou republiku.
Vzhledem k ekonomické situaci bylo Německo v lednu 1923 neschopné platit válečné reparace. Kvůli tomu Francie a Belgie obsadily Porúří, důležitou průmyslovou oblast v Porýní, s cílem získat peníze, které jim Německo dlužilo, silou. Německá vláda odpověděla tím, že začala platit za to, aby se v Porúří nepracovalo. Vzhledem k tomu, že Německo potřebné peníze nemělo, rozhodla se vláda prostě je vytisknout. Co se může stát?…
Kvůli nekontrolovanému přidávání peněz do oběhu došlo k hyperinflaci. To je pro vás dobré, pokud někomu dlužíte hodně peněz a vlastníte nemovitosti (vláda, aristokracie, část střední třídy), ne pokud šetříte peníze v hotovosti, nebo dostanete zaplaceno a nestihnete si cestou domů nic koupit, protože od rána desetkrát vzrostly ceny. Inflace byla nakonec vyřešena díky zavedení nové měny.

Reichsbank, Berlín 1923. Zdroj: Wikimedia.org

Poslední velká zkouška pro mladou německou demokracii nepřišla ani od konzervativců, ani od komunistů, ale od NSDAP. Událost, která se do historie zapsala jako Pivní puč, se stala před 100 lety, pět let po vyhlášení Výmarské republiky, 8. – 9. 11. 1923. Adolf Hitler špatně zhodnotil svou situaci. Plán byl jednoduchý. Obklíčit pivnici plnou představitelů silně antidemokratické Bavorské vlády, přesvědčit je, ať se k převratu připojí, a pochodovat na Berlín. Se silnějším odporem reichswehru nebo policie se nepočítalo. Prvním problémem bylo vedení Bavorské vlády. Nechtěli se k NSDAP přidat a potom, co Hitler odešel řešit něco jiného, je generál Ludendorff propustil. To, co převrat nakonec ukončilo, byl zásah policie. Hitler skončil ve vězení (9 měsíců za vlastizradu), Ludendorff byl osvobozen a Göring získal závislost na morfiu (poté co byl střelen do nohy). Demokracie v Německu byla před nacisty zachráněna… Tedy na dalších 10 let…

Současná redakce

Bývalí redaktoři