Filip Rada je žákem 8. B, který se letos rozhodl poprvé kandidovat do školního parlamentu. Jeho kandidaturu provázel vcelku kontroverzní a satirický program, na který jsme se ho rozhodli zeptat. Samozřejmě jsme se zaměřili na jednotlivé body a jak je plánuje prosazovat mezi svými kolegy.
Proč ses rozhodl v maturitním ročníku kandidovat?
Není za tím nic složitého. Jednou jsem měl volné odpoledne a dostal jsem chuť vytvořit plakátek. Ten se mi nakonec tak líbil, že jsem se ho rozhodl zveřejnit. Jenže by bylo divné náhodně rozvěšovat po škole plakáty jen tak, tak jsem se rozhodl kandidovat.

O co budeš v parlamentu usilovat?
Momentálně mám velký cíl, je to koncert Sergeie Barracudy na střeše domečku. Samozřejmě důležitá otázka je, kde se na to seženou peníze. Jako jediný kandidát jsem na ni připravený. Plánuji uspořádat Wigym turnaj v hobby-horsingu se zápisným 50 korun. Z toho bychom pak mohli financovat Sergeie Barracudu ale i jiné akce. Přitom, abychom znásobili zisky, bylo by možné na jednotlivé soutěžící sázet. Školní organizace by se chovaly jako kasino. A nemusel by si přivydělávat jen parlament, ale třeba i OKNA. Další nápad na přivýdělek je i kurzovní sázení na výsledky sportovních akcí na Wigymu jako je sportovní den, ale i Wigym hry.
Dalším prvkem ve tvém programu jsou kočkoholky pro Wigym. Na tvém plakátu se objevuje i jedna z hlavních protagonistek hry Nekopary, Vanila. Je to tvá nejoblíbenější kočkoholka?
Není to moje nejoblíbenější, ale myslí, že je nejvíce ikonická. Nejraději mám určitě Coconut. Přijde mi, že kočkoholky obecně ztělesňují emoce našich žáků a když budou mít možnost se mentalitou vlít do jejich oblíbené kočkoholky, překonají i ty největší výzvy a překážky. Díky tomu by byly velkým přínosem i třeba na stres žáků.
Chtěl bys kočkoholky jenom s ušima, nebo i s ocasem, popřípadě packami?
Za mě určitě kombinace uší a ocasu, packy mi přijdou už moc. Ale každý máme jiné preference a mít pár s tlapkami by taky nebyl problém.
Jaké jsou tvé nejsilnější vlastnosti?
Mám vizi a chci ji uskutečnit. Vím, kam bych chtěl naší školu vést a co by žákům pomohlo. Věřím v sebe a své nápady a mám jasno, jak jich dosáhnout. Nespoléhám se na to, že budu mít štěstí, ale sám aktivně buduju a vytvářím nové cesty, jak zrealizovat mé projekty, hlavně tedy kočkoholky.
Je někdo v parlamentu, u koho se bojíš, že ti nedovolí tvé nápady uskutečnit?
Myslím si, že ne. Tedy až na předsedu, místopředsedu a zbytek parlamentu. Obecně největší překážkou je, že v parlamentu nejsem sám.
Jaký ze svých nápadů plánuješ protlačit jako první?
Určitě turnaj v hobby-horsingu, na další realizace budeme potřebovat kapitál. Hned potom koncert. Co se kočkoholek týče, ty nebudou hned. Není to projekt na měsíc. První potřebuju přesvědčit ostatní, že mé nápady nejsou k zahození a pokud zafunguje turnaj, budou mi více důvěřovat.
Co si mají studenti představit pod pojmem klec ve vestibulu?
Škola je místo, kde vzniká mnoho sporů. Místo sezení se školní psycholožkou nebo jinou poradkyní by si tak lidé, kteří se pohádali, mohli vyřídit konflikty v této kleci. Samozřejmě by se prodávaly vstupenky a zase by se dalo sázet, kdo vyhraje. Je to další geniální nápad, jak parlamentu přinést finance a zároveň pobavit žáky v kleci i mimo ni. Je fér zmínit, že jsem ho nevymyslel sám, ale poradila mi ho spolužačka Adéla.
Velká část tvého programu je zkopírovaná od bývalých kandidátů do parlamentu. Jak se k tomuto stavíš?
Vzhledem k tomu, že jejich nápady zůstaly nerealizované a jakkoli toho nedosáhli, věřím, že poté co se rozhodli znovu nekandidovat, se staly znovu volně dostupné pro můj plakátek. Nicméně jsem k těmto vypůjčeným částem přidal i svou vlastní, nemalou část. U některých neprovedených nápadů mám i zajímavá a neobvyklá řešení, například queer club bych chtěl pojmout stylem: jít na čaj a nechat všemu volný průběh.