Dopis mému o pět let mladšímu já

Ahoj Kubo z minulosti! Minulý Kubo – líbí se ti to?

Můžu ti tak říkat? Přiznám se. Nechtěl jsem ti tohle vůbec psát. Viděl jsem dost sci-fi filmů a tohle jsem pochopil… Nikdy si nehrej s časem!!! Zrovna minulý týden jsem na Facebooku podepsal petici za zrušení toho časocestovatelského programu od Elona Muska. Tohle je prostě blbost! Však to znáš, víš, co se může stát… Nabourání kontinuity časoprostoru, vznik paralelních světů… Vždyť tímto hloupým dopisem změním minulost. A tím i budoucnost. Chápeš, co říkám? Tvá AKTUÁLNÍ budoucnost jsem já (máš to ale štěstí!), když ti však pošlu psaníčko (což právě dělám), všechna ta ozubená kolečka, která řídí svět, do sebe zapadnou jinak. Tím pádem JÁ už nebudu JÁ, ale jiný JÁ, který si na své minulé JÁ, což jsem právě teď JÁ, nebude pamatovat. A tím pádem umřu. Budu mrtvý. Chápeš? Ale moc teď nemám na výběr, no. Drží mi tak trochu zbraň u hlavy. Píšu olympiádu z češtiny a oni mě do tohohle nutí…

Takže tohle se dá vlastně považovat za mou labutí píseň! Ale nebudu to asi přehnaně dramatizovat. Kolik že ji vlastně je? Pět let dozadu… Čtrnáct? Minulý Kubo, to je teda věk! Ideál na balení holek. Víš, já s tím začal pozdě a teď si to vyčítám… Jak tak teď přemýšlím… Má smrt už nejde zvrátit, ale ty, můj nástupce, máš možnost být lepší než já! Jo, už vím, co s tebou udělám, minulý Kubo. Budoucí Kubo! Naučím tě balit holky.

Adriana – víš, ne? Jasně že víš, jak ta se mi tehda líbila! Jo, tak na tu kašli. Ta má mezi nohama zámek a nedá ti, ani kdyby ses rozkrájel. Fakt. Zkoušel jsem to. Musíš hledat jinde, chlape. Začít lovit v jiném revíru, bych tak řekl. Na Havlovce. Chápu, že se ti to teď nelíbí, neřvi. Poslouchej, je to škola, jako každá jiná, a to, že tam neumí matiku ti může být šumák. Chceš snad místo holky kalkulačku? NE. Tak toho nech. A na Havlovku chodí děvčata krásná jako švestičky. Tak to je.

No, takže, jak na to? Krok číslo jedna: vyhoď ty vygajdané kalhoty po bratranci Danovi. Vypadáš jak debil!! Sežeň si takové, jako mám já. Černé, a čím víc děr, tím lepší. Pokračuj výš. Triko nechám na tobě. Jen poradím: žlutá ti nesluší. A teď to hlavní, tak nastraž uši. Nech si propíchnout nos. Nebo si ho píchni sám. Je mi to jedno. Ale hlavně ne křivě, Ježíši! Nebo možná jen tak maličko. Ať to vypadá tak ledabyle, chápeš. Vím, prosadit si ve tvém věku piercing bude boj. Ale děvčata se ti jinak v klíně neobjeví. je to něco jako zákon přírody nebo tak. Silnější bere švestičku.

A teď to balení. A budeme trochu podvádět, jestli neva. Dám ti totiž prémiový tip. Tutovku. GYOHAVL, jak jsem už zmiňoval, Klára Baskitková ze… Ve tvém čase… 3.B. Solidní kost! A moje přítelkyně. Víš, přemýšlel jsem a přijde mi fér, že ty, který mě sníš a já už tu nebudu, můj nástupce, po mně podědíš aspoň tohle. Slyším tě jak kvičíš: „Fňuk, proč jsem musel projít tak hustou proměnou a měnit šatník, když stejně půjdu po frajerce, u které mám jistotu, že mě chce?“ Ale víš co? Proto! Abys měl zadní vrátka přece. S Klárkou navždy nebudeš. Musíš být stylový vždy a všude. Vždy ve střehu! Tak. Klárka má ráda levanduli, žirafy a focení. Čte ráda poezii (hlavně Šrámka), ale hlavně, hlavně má ráda mě! Tebe. Nebo jakože… Chápeš. Hlavně to nekomplikuj. Kup plyšovou žirafu, nastříkej ji nějakým levandulovým blivajzem, nauč se zpaměti: „Trápím se trápím, myslím si, kde bych tě nejraděj potkal.“ A ona zjihne. Buď něžný, ale zároveň buď chlap, dělej, co jí na očích vidíš, ale nenech se spoutat. Tak se to dělá, milý Kubo!

Budu muset jít. Vlastně na popravu. Vhodím obálku do časocestovatelské schránky a ty tu budeš, já už ne. Ale vzpomeň si na mě, vzpomeň! Předal jsem ti to hlavní, co mě život naučil – umění mistrně balit holky. Teda, vlastně jenom jednu. No, tak jsem to všechno nestihl, no. Ale na olympiádě máme jenom hodinu. Tak co.

Současná redakce

Bývalí redaktoři