Pobývat měsíc v jiné zemi a kultuře, mezi cizími lidmi, nebylo tak lehké jak se může zdát. A ani celodenní školení či představování si různých typů problémů mě nemohlo připravit na kulturní šok, obavy a situace, do kterých jsem se ve Španělsku dostala!
Už jsou to necelé dva měsíce od mého měsíčního pobytu ve Španělsku a já mám stále pocit, jako bych se vrátila včera. Nevím ani čím začít – lidmi, jídlem či mořem? Vše mělo své pozitivní, ale i negativní stránky, avšak koneckonců se nic nerovnalo vzpomínkám a přátelstvím, které jsem si během Erasmu vytvořila. Něco, co mi zůstane už navěky.
Ranní cesta autem na letiště byla dosti radostná. Víte, když jedete do Španělska za novými lidmi, blízko u moře a klid od Wigymu na měsíc, tak se cítíte jako v sedmém nebi. Inu proč by i ne? Nezní to přeci jako ideální představa? To jsem si myslela také, až jsem pomaličku zjišťovala, jaké negativní stránky to může mít. Když jsme tedy s Adél bezpečně doletěli na španělskou pevninu, sranda mohla začít. Po dlouhé cestě z Valencie do Burriany jsme se potkali s hostitelskými rodinami. Před odjezdem jsem věděla, že budu přiřazena na první půlku pobytu ke klukovi, takže to pro mě nebylo překvapení. Po krátkém seznámení a večeři mi ukázali v krátkosti Burrianu. Bylo to nádherné město, které mělo své jedinečné kouzlo. Do této chvíle si vybavuji zářicí slunce a mé honící se myšlenky nad tím, jak je možné že rčení “Nad španělským impériem slunce nikdy nezapadá.” je vskutku pravdivé.
Pojďme nejdříve začít s těmi negativy, které mě na cestě potkaly. Za prvé to bylo papání v pozdních hodinách. Ať už to byl oběd či večeře, jídlo jsem jedla velmi pozdě ale osobně mi to až tak tolik nevadilo, jelikož jsem se chtěla přizpůsobit místním a opravdu žít na měsíc jako Španělka. Nepříjemnou situací byl i malý počet přestávek. V této konkrétní škole byli jen dvě přestávky (jedna dvacetiminutová a druhá desetiminutová) na jezení a odpočinek, což se mi zdálo trochu málo. Naštěstí, jakožto výměnní studenti, jsme si mohli odskočit kdykoliv jsme potřebovali. V neposlední řade bych zmínila jeden velký kulturní šok – a to nošení bot v domě!
Když jsem se na tuto zajímavost ptala, odpověděli mi, že boty jsou pro mě součást oblečení a že kdyby si je sundali, tak nejenže by jim byla zima, ale také by to brali, jako kdyby si sundali tričko. Takže když jsem několikrát vstoupila do domu s boty, raději jsem chodila po špičkách a pak se přezula do papučí, jelikož jsem se bála, že jim zašpiním podlahu.
Měsíc je opravdu dlouhá doba a kdybych měla vypsat vše, co jsem zažila, asi bych se nedopsala. Vypíchnu tedy ty nejvíc nezapomenutelné a velmi odlišné kulturní poznatky od naší normy. Začnu tedy se svátkem “Las Fallas”. Jedná se o svátek, který se slaví pouze ve Valencii a měst okolo ní. Ve dnech kdy se Fallas oslavují uvidíte v ulicích obrovské nádherné ručně dělané sochy, mnohdy reprezentujících pohádky, postavy či události. Nechybí ani děti s petardy a výbušniny. Takže kdybyste náhodou narazili na dítě, které si hraje s ohňostrojem uprostřed ulice absolutně bez dohledu, je to zcela normální! Dodám také, že i tyto menší verze petard jsou velmi hlasité, takže jsem se na každém rohu lekla.
Má hostitelské rodina mě vzala i do Valencie, kde jsou Fallas největší. A také nejhlučnější. Každý den ve 14:00 totiž probíhaly “Mascletas” což je extrémně intenzivní hlasitý ohňostroj. Osobně jsem i cítila třesoucí se zem, ale když jsem viděla úžas v místních, trochu mě to uklidnilo. Na konci samotných Fallas se všechny sochy zapálí a tímto tento svátek končí.
Jedna z nezapomenutelných věcí bylo také jídlo! Ať je to už paella valenciana, croquetas nebo churros, všechno bylo výborné. Také jsem si všimla, že ať je to jakékoliv jídlo tvořené nějakou omáčkou, vždycky si vezmou “pan”, v překladu “chleba/rohlík” a vše z talíře vymažou. Po hlavním jídle se vždycky jí “postre” neboli dezert. Může to být například jogurt, ovoce či dortík! Samozřejmě po dobrém jídle nasledovala fiesta, dlouhá a relaxační. Tu jsem měla za pobyt jen jednou, jelikož jsme s Adél po škole neustále chodily objevovat kouzla Burriany, moře, či okolního města – Castellón!
Svůj měsíční pobyt ve Španělsku jsem si opravdu užila, i když nebyl vždy perfektní, je to životní zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Přátele, kultura a tradice mě nesmírně obohatili a já moc děkuji kabinetu španělského jazyka za tuto příležitost!
Pro budoucí studenty chtějící vyjet na dlouhodobý pobyt v zahraničí – určitě do toho jděte! Jedna z mých obav bylo dodělávání školy, ale předpokládá se, že jste chyběli dlouho, takže v mém případě byli učitele velmi vstřícní, i když to byla mnohdy fuška a pouhých pár hodin spánku. Hlavně si to užijte naplno a zkoušejte co nejvíce věcí! Školu probojujete, ale vzpomínky a zážitky vrátit nemůžete 🙂