Gruzie – stát plný výborné kuchyně a nádherných hor

Ke konci ledna jsem se s nejlepší kamarádkou vydala na Erasmus do Gruzie, kde mě čekala dechberoucí příroda, milí lidé a bohatá jídla. V tomto článku bych Vám chtěla sepsat vše, co jsem se o Gruzii dozvěděla, ať už to jsou psí tuláci na cestách či skenery obličejů v klubech! Kdybyste ale náhodou neměli čas si tento článek přečíst, stačí Vám vědět jen jedno: Tuto zemi musíte určitě navštívit!

Obecné:

Gruzie je stát východní Evropy a západní Asie. Kulturně, historicky i politicky, je považována za součást Evropy. Přináleží do kavkazského regionu a ohraničuje ji např. Turecko, Černé moře či Arménie. Hlavní město se nazývá Tbilisi, které se nachází na jihozápadě. Tato země má okolo 3,7 milionu obyvatel na ploše 70 000 km² a mají svou speciální abecedu, takže jsem bohužel ničemu nerozuměla. Let nám trval z Katowic cca 4 hodiny (s přestupem ve Warsavě). 

Kultura a památky:

Jelikož jsem většinu svého pobytu strávila v nádherném resortu Gantiadi, hlavní město nemám tak prošlé, jak bych si přála. I tak jsem ale stihla něco pochytit a vidět hlavní památky. 

V Gantiadi byla v tu dobu zima, takže hory byli zasněžené čerstvým sněhem. Naopak v Tbilisi jsem sníh nezastihla. Tam sluníčko svítilo velmi zářivě. Co bych nejdříve ráda zmínila, a co jsem také hned viděla po mém příletu, byli psí tuláci. Bylo jich opravdu mnoho a někteří nás mnohdy často pronásledovali. Tito pejsci byli naštěstí velmi milí. Místní mi pověděli, že je o nich dobře postaráno. Tomuto tvrzení jsem pevně věřila, jelikož pejsci nebyli vůbec hubení! Také měl každý svou značku aby se poznalo, zda je přítulný či ne.

Nejpopulárnější památky v Tbilisi jsem viděla jen pouhým rychlým pohledem v autě, ale i to mi stačilo na to, abych viděla jejich jedinečnost. Ať už se jedná o Erivan (náměstí svobody), Shinagan saqmeta saministro (ministerstvo zahraničí), či Qartlis deda (Matka Gruzie) . Například Matka Gruzie je socha držící víno a meč. Říká se, že přátele vítáte s vínem a nepřátele s mečem. V hlavním městě probíhaly i protesty na momentální politickou situaci. Jednoho protestu jsem se i účastnila a musím říct, že to byl obrovský zážitek. Emoce, síla a pokřik lidí byl opravdu nezapomenutelný. Protesty nebyli vůbec tak dramatické, jak jsem viděla v médiích.” Takto extrémní  bývají pozdě v noci”, vysvětluje má místní kamarádka. 

Kdybych měla zmínit jednu bizární věc, byly by to určitě skenery v klubech. Co já tak znám z filmů a od známých, je, že u vchodu do klubu stojí buď vyhazovač nebo nikdo, popřípadě pokladní. V některých gruzínských klubech na vás ale čeká skener. Neskenuje Váš věk, pohlaví či trestné činy. Skenuje prostě Vás. Dovnitř pouští osoby, které vyhovují jeho standardům. Takže například make-up, outfit či “overall look”. Tuto bizarnost jsem zjistila od mé kamarádky, kterou naštěstí do klubu pustili.

Kuchyně:

Ufff… Kde jen začít? Když jsem zkusila první sousto “Khinkali”, nemohla jsem uvěřit svým chuťovým buňkám! Tyto plněné knedlíčky jsou extrémně výborné. Já si objednala masovou náplň, ale také si je můžete dát plněné například sýrem, houbami či zeleninou. Nachází se v nich bohatý vývar a při kousnutí buďte opatrní, jelikož polévka bývá dosti horká. Mimo jiné jsem také zkusila “Khachapuri”, což je taková sýrová pizza, která také byla výborná.

Poprvé jsme je vyzkoušeli s kamarádkou a když jsme ukázali video, jak knedlíčky jíme, Gruzínci vypadali, jako by brzo omdleli. První chybu co jsme udělali bylo, že jsme je jedli příbory. Pak nám i kvůli toho vytekla všechna polévka, takže to také byla zásadní chyba. Dále jsem si neuvědomila, že se konce nejí. Nedovařený konec těsta se jí jen tehdy, pokud jdete na první rande. Říká se, že když sníte konce, druhá polovička nepozná, kolik takovýchto knedlíčků dokážete sníst! No a poslední, a zásadní omyl byl, že jsme si je zapomněli opepřit… Jednou jsme šli na trh koupit suvenýry a já jsem si domů chtěla přivést magnetku Khinkali. Když jsem se tak na magnetky koukala, na všech knedlíčcích bylo něco černého. Vypadalo to jako prach a tak jsem se to snažila setřít ale nešlo to. Sama sobě si v hlavě říkám, že si nebudu přece kupovat špinavou magnetku. No jo, jenomže potom v restauraci zjišťuji, že ono to byl vlastně pepř, který na Khinkali zásadně patří! 😀

Nejvíce nezapomenutelná dobrota pro mě byla “ Churchkhela”. O. Můj. Bože. Je to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy v životě měla! Nic podobného mé chuťové buňky neokusili. Tato sladkost obsahuje různorodé oříšky a hroznovou šťávu. Ořechy jsou napíchnuté na provázek a namočené do šťávy. Po vysušení Vám vznikne taková dlouhá gumová pochoutka. 

Gruzie je i známá svým výborným vínem. Právě Gruzínci měli víno jako první! Po prvním ochutnání mi moc nechutnalo a po druhém taky ne. Mělo to velmi netradiční chuť. Věřim ale, že ho mají velmi kvalitní. 

Závěr:  

Už teď vím, že tuto zemi nenavštěvuji naposledy. Ať už je to příroda, lidé či jídlo, na tuto zemi nikdy nezapomenu. Velmi doporučuji hlavní město, ale i ty méně známé. Hory tam jsou přenádherné a vsadím se, že Vás tichá příroda uklidní stejně jako mě. Gruzínci byli velmi ochotní, takže se nebojte na nic zeptat či o něco požádat. A kdyby jste náhodou plánovali vycestovat do Gruzie a nikoho s sebou neměli, já si na Vás určitě čas udělám!

Současná redakce

Bývalí redaktoři