Filip Beneš je český autor nové fantasy ságy s názvem Černý měsíc. Letos se vrátil na svůj debutový knižní festival v Ostravě, kde jsem ho mohla vyzpovídat. Mimo to, že napsal a na vlastní náklady vydal knihu o úctyhodných tisíci stranách, má ambice dát ve vlastním nakladatelství Česká fantazie prostor českým i slovenským autorům fantasy. Redigoval spoustu knih a magazínů a tuto práci stále vykonává. Na sérii Černý měsíc pracuje už bezmála třináct let.

Co Vás vedlo k tomu, založit vlastní nakladatelství? Zkoušel jste nejdřív štěstí jinde a odmítali Vás, nebo jste to tak plánoval od začátku?
Bylo tam víc aspektů na jednou. Před lety, když jsem tu knížku dopsal, a na koleně jsem si udělal nějakou korekturu a přepisy, tak jsem to pak nabízel a všichni odmítali, ať už z důvodů jako, že jsem byl nový autor, prvotina, velký objem stran, velké finanční riziko a v tu dobu, asi před deseti lety, nebylo moc těch malých nakladatelství, které by to riskly, takže velká nakladatelství, kterých bylo dost, buď odmítla, nebo se vůbec neozvala.
Pak jsem navázal tím, že jsem sám začal v jednom nakladatelství pracovat, a ono vlastně prodávalo své knihy tak, že je nedávalo do distribuce, ale jelo čistě na sebe a mě se ten koncept zalíbil, už i z byznysového hlediska. Poté jsem tedy napsal i druhý díl Černého měsíce, vzdělával jsem se v korekturách a editorství, a když jsem si své projekty po těch letech vzal, došlo mi, že pokud to někdo z těch předchozích nakladatelů četl, tak nemohl text vydat, protože byl hrozný, takže ve výsledku chápu, proč jsem tehdy neuspěl.
K založení vlastního nakladatelství mě tedy vedla jednak byznysová idea a také trend toho, že nového autora s takto velkou knihou prostě nevydají.
Vaše nakladatelství se má specializovat hlavně na malé česko-slovenské autory fantasy, nabídl Vám už někdo něco, nebo ještě ani nepřijímáte texty?
Momentálně nepřijímám, protože to dělám rok a ještě nedokážu nabídnout , že se mnou člověk na trhu prorazí.
Učím se na sobě, hledám varianty jak v záplavě knih protlačit někoho, kdo je nový, o kom ještě nikdo neslyšel, kdo má nějaký náklad knih a v momentě, kdy to budu umět nebo už budou lidé znát i mé knihy a budu moct minimálně ten jejich start opřít o mé jméno, tak to budu schopen nabídnout.
V tuto chvíli jsem schopný provést člověka procesem toho, že mi ukáže svůj rukopis, můžu si jej přečíst, vyladit, dát zpětnou vazbu, můžeme to vydat pod ISBNkem z mého nakladatelství, můžu poradit se sazbou, s obálkou, dohodit nějaké lidi, ale pořád to není tak, že by bylo nakladatelství schopné podpořit autora finančně.
Jak vnímáte budoucnost česko-slovenské fantastiky? Protože se na tento žánr zaměřujete, čekáte nějaký rozkvět?
Slovensko moc nesleduji, ale co jsem zaregistroval tak vidím, že tato doba, kdy si lidé můžou vydávat i sami, nahrává spoustě těch, kteří píšou, a hodně z nich dobře, a myslím si, že ten rozkvět by tady i mohl být, ale pro každého toho člověka to bude hrozná makačka, vzhledem k tomu, co všechno sem jde ze zahraničí. Týdně vychází desítky nových knih a to je opravdu strašná záplava, a když se jako nový člověk potřebujete prosadit, je to zkrátka dřina a dřina.
Takže pokud daný autor vydrží tu lopotu, a nebo se stane, že mu s tím nakladatelství opravdu pomůže, tak si myslím, že by zde nějaký rozkvět mohl být.
Slyšela jsem srovnání Černého měsíce s knihami Anthonyho Ryana nebo dokonce s Hrou o trůny, okomentujete to nějak?
Slyšela jste? Důležité je hlavně jestli se kniha líbí. Já nerad přirovnávám – třeba k Sapkowského Zaklínači nedokážu přiřadit nic, protože jeho styl psaní je naprosto jedinečný.
Kdybych měl tedy k něčemu přirovnat Černý měsíc, tak vzhledem k tomu, že mě hodně inspiroval Eragon Christophera Paoliniho, si myslím, že je podobný, co se plynutí děje týče, ale ta realističnost by mohla být srovnána i s Hrou o trůny.
Vůči čtenářům jste velmi kontaktní. Myslíte si, že pokud by se Vaše nakladatelství nebo Černý měsíc nějakým způsobem hodně rozšířily, už by to takové nebylo?
Určitě by to takto zůstalo, co se týče Čech a Slovenska. Upřímně si nejsem schopen představit jak by to vypadalo a zatím jsem nijak neokusil, že by lidé psali dopisy a dotazy. Vím, že po festivalech a veletrzích jezdit chci, protože se úplně nedokážu zviditelňovat na sociálních sítích. Nemám to rád.
Kdyby šel Černý měsíc do zahraničí, přičemž ambice tam je, myslím si, že fantasy knihy ten potenciál mají a já tam budu směřovat, bylo by to asi složitější. Ale nevidím důvod, proč bych neměl zůstat v kontaktu s čtenáři. Jakmile by situace přešla do fáze, v níž jsem schopen se psaním živit, tak o to víc bych měl prostor věnovat se fanouškům.
Měl jste blízký vztah se svým psem, je možné, že kousek z něj najdeme ve vlčici Lautidě z Černého měsíce, kterou čtenáři tak milují?
První díl jsem psal, když jsem ho ještě neznal. Je možné, že ve druhé nebo třetí knize jsem si od něj vypůjčil nějaká gesta, ale spíš ho plánuju vtisknout do jiných příběhů, které se mi zrodily v hlavě během psaní. Ta inspirace tam tedy je, ale ve vlčici Lautidě až tak moc ne.
Takže plánujete napsat i něco jiného, než jen Černý měsíc?
Během psaní prvního a druhého dílu se mi v hlavě vyrýsovaly další tři příběhy, které jsou napojené na ten původní, ale generačně oddělené. Ze stejného světa, jeden o generaci dřív, další o dvě generace dřív a ten poslední, který by to měl všechno tak nějak spojit, se bude odehrávat o generaci po této trilogii. Ale nebude třeba znát ten původní příběh.
Někteří autoři neustále vymýšlejí nové světy, nakonec jich mají třeba pět, já mám jeden a chci se ho držet. Doufám, že to stihnu všechno napsat.
Velmi Vám děkuji za rozhovor.