Pínoc 4: Návrat na místo činu, chaos a poprvé posluchačem

Již počtvrté se na Wigymu konala Pínoc, také známá jako Ostravská přednášková noc. Akce, pořádaná výhradně studenty našeho gymnázia, kteří se v zájmu vzdělávání druhých klidně vzdají vlastního volna.

Jedná se pro mě o lehce emotivní záležitost, protože jsem se historicky první Pínoci sám zúčastnil – vypomáhal jsem na únikovce. A tak, ačkoliv již na Wigymu nestuduji, něco mi nedalo, abych se na svou alma mater nevrátil a konečně nenapravil jistou „historickou“ křivdu – stále jsem nebyl přítomen na jediné přednášce… hrůza, já vím…

A to se musí změnit.

Návrat na místo činu

Na hodinkách čtu čas – 15:54. Čekám na zastávce a vyhlížím příjezd 37. Přesně tohle jsem zažíval (téměř) každé ráno po dobu osmi let. Vybavuje se mi tolik vzpomínek, hlavně tedy pocitů.

Netrvá to však dlouho a konečně přijíždí autobus. Už opravdu dlouho jsem nejel 37. A už vůbec ne na Wigym. Cesta je však krátká, brzy vystupuji na Nábřeží [SPB] a vydávám se vstříc Pínoci.

Zcela záměrně přicházím dříve, než jsem měl. Jakožto veterán se jednak na Wigymu [nikoho] nebojím, a druhak se jakožto novinář potřebuji pořádně porozhlédnout.

Nejprve procházím jídelnou, kde opět otročí Kamča a Míša. Snažím se je alespoň trochu pobavit svými historkami, bohužel, práce má přednost a má lenost jim zrovna nepomáhá… a tak se při první zmínce slova „práce“ vydávám v průzkumu terénu dále.

Pro organizátory a pomocníky jsou nejdůležitější místností fyzikální laborky, a přesně tam směřují i mé kroky. Jak již bývá zvykem, laborky byly proměněny ve zhmotněný chaos. Avšak i v chaosu se dá ledasco najít… třeba taková trika… lákavá trička… Můj vnitřní kleptoman však nevyhrál… prozatím.

Kupa velmi, ale opravdu velmi lákavých triček… a ještě k tomu nehlídaných…

Chaos, mentální breakdowny a známé tváře

Z laborek se přesouvám do šaten, kde potkávám bývalého spolužáka Horyho, ten se snaží pomáhat svým kamarádům, resp. se snaží zajistit, aby se mentálně nesložili. A očividně se mu to i povedlo.

Hory však není jedinou známou tváří – v prvním patře potkávám Lucku, Lamu a Valču (všechny zmíněné spojuje francouzština a projekt Annexions). Chvilku se spolu bavíme, ale čas je neúprosný a zahájení se blíží. A já, jakožto reportér, tam samozřejmě musím být.

A teď už oficiálně

Blíží se půl šesté, blíží se zahájení… a k dolní tělocvičně se blíží i návštěvníci. Vše je naštěstí pečlivě připraveno, a tak začínáme podle plánu.

Nejdříve se slova ujímá Samuel Neděla, jakožto lokální boss. Poté předává slovo řediteli Janu Netoličkovi, který vychvaluje studenty za jejich tvrdou práci a znovu všem připomíná stavební kámen každé Pínoci: „Všechno dělali studenti.“

Jako poslední přichází na řadu Václav Vinkler, který Pínoc zahájí ve svém jedinečném, grandiózním stylu. „Mám vás rád a pojďme na to,“ těmito slovy tedy oficiálně začíná Pínoc.

Má premiéra – přednášky

První přednášku večera má David Havrlant. V ní představuje jedno z nejzajímavějších odvětví aplikované matematiky, jmenovitě se jedná o „Teorii her“ (Game theory). Téma jednak nesmírně zajímavé, ale stejně tak i nesmírně složité.

Samotné využití Teorie her však přesahuje matematiku. Rozsáhle se využívá i v ekonomii, mezinárodních vztazích či sociologii.

V průběhu jedné hodiny nás tedy David obohacuje o pojmem „Nashova rovnováha“, představuje svatou trojkombinaci slov „minimax“, „maximin“ a „maximax“, neopomíjí ale ani praktické příklady. Dovídáme se třeba, zda je lepší vynakládat prostředky na reklamu, či nikoliv či například, kde je nevhodnější postavit si svou prodejnu v závislosti na konkurenci.

Nejdůležitějším přínosem Davidovy přednášky však bylo zjištění, s kým se nevyplatí jít vyloupit banku.

Hodina uběhla neskutečně rychle, a tak se přesouvám do další místnosti. Na chodbě však potkávám Velkého Bosse Samuela Nedělu. Sám Velký Boss, který má všechno pod palcem… třeba bych s ním mohl vydealovat tričko. Nebo taky ne. Sam nejen, že můj návrh poslal ke dnu, ještě mi dokonce povyhrožoval: „Nevím, kde studuješ, ale jak bude [nějaké tričko] chybět, tak si tě najdu.“ No, očividně jsem se neměl ptát…

Druhým přednášejícím je Petr Koubský, novinář Deníku N, jenž pozměnil téma své přednášky na „O novinách a novinářích“.

Jakožto ostřílený novinář nám prozradil nejmocnější zbraň novinářů – totiž selekci. Novináři filtrují, určují témata, nastolují agendu – svět je přespříliš velký a složitý na to, abychom jej mohli celý zpracovat, proto potřebujeme novináře. Nezapomněl však zmínit ani „sekundární“ zbraně – například narativ či emoce.

Mně osobně velmi pobavil tento výrok: „Každý vám řekne, že je nezávislý a objektivní.“ Výrok vskutku výstižný v dnešní éře.

Jestliže byste snad zvažovali studium žurnalistiky, tak i na to má pan Koubský „odpověď“: „Studium žurnalistiky nemá vliv ani pozitivní, ani negativní.“ Tak… tady to máte, naložte s touto informací dle vlastního uvážení.

Velmi zajímavý byl i výčet vlastností, které musí mít novinář, resp. v tomto ohledu „dvojvlastnosti“: novinář musí mít nadměrně velkou důvěru sám v sebe (musí si věřit, že jeho článek je dost dobrý na to, aby byl vydán), a zároveň musí mít i nadměrně velkou pokoru (jinak by jej jeho ego převálcovalo).

Třetí přednáškou v pořadí je „Konflikty a lidstvo“ od Tomáše Řepy. Jakožto bezpečnostní expert nám ukázal, že podstata konfliktů se nemění, mění se pouze jejich vedení. Velmi zajímavě podotkl, že nástrojem řešení konfliktů je politika, což je něco, na co bychom neměli zapomínat.

Poté jsme si projeli playlist nejvíce cool bitev historie, samozřejmě nemohly chybět: Kadéš, Gaugamely, Alesie, Leuthen, Auerstädt či Tannenberg.

Zároveň bych zde chtěl vyzvednout pár citátů pana Řepy. U prvních dvou z nich jsem přesvědčen, že skvěle zachycují šarm historie, zatímco ten třetí připojuji téměř až jako varování:

  • „Máloco je tak silné, jako silný příběh.“
  • „Silné osudy k nám promlouvají zpětně.“
  • „Konflikty nejsou abstraktní, smrt není abstraktní, pochopíte to, až se to dotkne vás, nebo někoho, koho znáte.“
Pohled na pana Tomáše Řepu v akci.

Čtvrtou přednášku má ve svých rukou Kamila Viktorinová, studentka Wigymu. Ta svou prezentaci zaměřila na téma feminismus, přesněji řečeno: „Proč stále potřebujeme FEMINISMUS“ (ten caps-lock jsem si nevymyslel já).

Kamča nám nejdříve představila fundamentální pojmy feminismu: misogynii, feminismus a misandrii. Zároveň nám načrtla historii feminismu (dvě až tři vlny) a významné osobnosti s ním spojené (Olmype de Gougse a Mary Wollstonecraftovou).

Stejně tak ale zmínila i moderní „výzvy“ feminismu, či přesněji řečeno nespravedlnosti. Gender Pay Gap (téma mimochodem velmi zajímavé, jež si dokonce vysloužilo Nobelovu cenu za ekonomii) či stále převládající stereotypy.

Zde si dovolím malou odbočku směrem k jednomu chlapci z publika – největší silou muže je být zticha. Ale zpět k důležitým tématům.

Třeba k tomu, že bych se bál Kamče nabídnout čaj nebo že slovní spojení „krásné názorné video znásilnění“ není úplně nejšťastnější.

Ukázka lehce nervózní Kamči, která však během své prezentace ustála vše s grácií.

Půlnoc jako čas zázraků

Po Kamčině přednášce se však program razantně mění – následuje po ní totiž ohňová show. V podání šíleného vědce Vaška Vinklera a jeho „krásné asistentky“ Evy Žurkové se před očima diváků odehrává chemická magie barev.

Škoda, že stojím až v páté řadě a všechno si čistě domýšlím…

Zde se mi téměř až nabízí položit otázku, zda by Kamča neměla znovu odprezentovat svou přednášku pro Vaška Vinklera, vzhledem k tomu, že se dopustil hrozných genderových stereotypů…

Zlatý hřeb večera, či snad zlatý hřeb po půlnoci?

Na scénu přichází poslední přednáška Pínoci. Vašek Vinkler prezentuje svou „Nerovnost v ekonomii“. A nebudu lhát, všichni, kteří znají Vaška, měli jistá očekávání… a totéž platí i pro mě – chtěl jsem pořádně ostrou a konfliktní přednášku.

Namísto toho nám však Vašek Vinkler ukázal mistrovskou prezentaci po všech stránkách. Faktografickou, objektivní, nic nevnucující… opravdu, Vašku, smekám klobouk.

Avšak vraťme se zpět na začátek, na začátek Vaškovy prezentace. Speciální pozornost věnujte nápisu na tabuli.

Vašek Vinkler tedy začíná a hned udává tón – začíná totiž bombardováním diváků. Je něco málo po půlnoci a třída je poloprázdná. Vašek nás může tedy bombardovat dle své vůle, obětí má tak akorát…

Věděli jste třeba, jak se ona nerovnost v ekonomii projevuje? Vašek ví a Vašek taky řekl. Projevuje se třeba po stránce příjmů, v rovině osobního vlastnictví, a dokonce i ve spotřebě. Stejně tak nám představil i několik ukazatelů ekonomické nerovnosti: Giniho index a Hooverův index (též index Robina Hooda).

Ve volné chvíli si Vašek dokonce zahrál i na vztahového poradce: „Tudíž, prosím, pokud jste bohatší člověk, vezměte si chudšího partnera, pomůžete tím společnosti.“ A z jeho výkladu to dává naprostý smysl. Zároveň doporučil všem dámám v místnosti (přesně dvěma), aby vystudovaly vysokou školu, protože tím zvýší své šance na kvalitnějšího partnera. No páni, asi jsem výše Vaškovi s jeho sexismem přece jen křivdil…

Velkým překvapením by pro mnohé mohl být fakt, že kriminalitu ovlivňuje nerovnoměrné rozdělení bohatství, nikoliv samotná úroveň bohatství.

A zde již pohled na Vaška během prezentace, v zápalu boje. Velmi živá a akční podívaná.

Exodus #1

Vaškova prezentace trvala téměř dvě hodiny a uzavírala program čtvrté Pínoci.

Byly téměř dvě hodiny ráno, všude tma, zima a v člověku převládá únava. Proto už chci co nejrychleji domů. Rozloučím se se všemi přítomnými, vycházím ze školy a „kradu“ si NextBike. Uznávám, že jet na kole ve dvě hodiny ráno, ještě k tomu v Ostravě, zní jako lehce sebevražedné chování, vábení postele a spánku se však nedá ignorovat. Vyrážím tedy směr spánek přes Hlavní třídu.

A jak si to fičím Porubou, uslyším najednou, jak někdo volá moje jméno – mí bývalí spolužáci, co se uráčili přijít až ve dvě ráno.

A tak přede mnou stojí dilema: upřednostním sladký spánek, nebo se s nimi vrátím na Pínoc? Samozřejmě, že správnou odpovědí je návrat. A tak, proti všem očekáváním, se již podruhé vracím na Wigym. No, koho by to jen napadlo?

Odcházel jsem jako jedinec a vracím se s celou tlupou. Vašek, Jirka, Vítek a já. (Skoro) celý gang.

Vašek, jakožto historický organizátor, má neukojitelné nutkání provést inspekci letošní Pínoci. Procházíme s ním tedy místnost po místnosti, aby se ujistil, že si Pínoc stále drží svou úroveň. A jeho verdikt? Drží. Je to dobré.

Po této inspektorské práci se přidáváme k ostatním v jídelně. Tam se všichni společně bavíme a debatujeme. Toto je mimochodem historická praxe – skutečná Pínoc začíná až po jejím ukončení.

Exodus #2

Avšak nic netrvá věčně. Má únava sílí a vím, že budu mít náročný víkend. Vyhlédnu si tedy první ranní 37 a tou jedu.

Je sobota 3:31, jede bus a já končím, kde jsem začal.

A mohu pouze doufat, věřit a modlit se, že se uskuteční i pátá iterace Pínoci.

Děkuji všem za jejich dřinu a píli.

Loučím se.

Současná redakce

Bývalí redaktoři