Aneb jak to funguje u vietnamských párů, než dojde na slovo manželství.

Láska na první pohled to být nemusí, nejdůležitější je porozumění si s druhou polovičkou. Jenže partnerská harmonie úplně nestačí – důležitý je také uspokojivý vztah mezi rodinami nastávajícího ženicha a nevěsty. Přesněji tedy řečeno, nekonfliktní vztah mezi tchýněmi, jelikož chlapi se skamarádí se všemi. Touto výzvou, předpokládám, prochází každý vztah. Když ale nastávající manželé překlenou nedělní obědové šarvátky, mohou přikročit k nejdůležitějšímu bodu života, totiž ke zpečetění manželství. Ale i svatební obřad vietnamských párů probíhá jinak, než je v Čechách běžné.

Po velmi stresující větě nechtěli byste být více než přátelé? obvykle následuje stresující minuta ticha. Nebo možná také ne. Ale my se nacházíme v situaci, kde nový pár právě prožívá týdny plných roztomilých procházek, líbání se na skrytých místech a užívání si společných chvil. Uplývá čas a nedočkaví rodiče jsou dychtiví vědět, kdy vypukne očekávaná svatba. Vztah milenců vstupuje do další fáze, kterou je Dạm ngõ, jinými slovy, setkání obou rodin, na němž jsou probírány základní obrysy svatby. Hlavní slovo v tuto chvíli přebírají rodiče budoucích manželů. 

Souhlasy z obou stran pro uskutečnění svatby tedy máme za sebou a vstupujeme do další fáze. Tou je můj oblíbený “Lễ ăn hỏi”, což by se do češtiny dalo volně přeložit jako zásnuby. Rodina chlapce si připraví dary, které poté předá rodině dívky. Je možno tedy říci, že si svoji ženu kupuje. Zmíněné dary mohou mít různou podobu. Nejčastěji zde uvidíte “bánh phu thê”– sladkost podobnou želé, pečené prase a další bohatá jídla. Nechybí ovšem ani obálka s penězi. Všechny tyto lahůdky jsou neseny na velkých tácech svobodnými dívkami a chlapci. Tradiční oblečení těchto “nosičů” je stejné oděvy snoubenců, tedy tzv. “Ao đai”. „Nosiči“ za svou ochotu obdrží taktéž červené obálky s penězi. Tento kroj uvidíte také na hostech jak na samotném Lễ ăn hỏi, tak i na svatbě. Po hostině pořádané rodinou dívky, jdou hosté buď domů a na svatbu, která se může konat například za dva týdny, čekají, nebo se svatba koná v den Lễ ăn hỏi.

Svatba jako taková, je dosti podobná té české. Počet hostů, je zde třikrát vyšší, než u Lễ ăn hỏi. U vietnamských svateb se novomanželům dávají obálky s penězi místo dárečků. Vždy je pro obálky přichystaná schránka, kde se poté vhazují. Zakončením svatby je odvoz nevěsty do ženichova domu, kde nevěstu doprovází pouze její tatínek, jelikož se věří, že slzy na svatbu nepatří, protože přináší smutek, maminka se odvozu nezúčastní, neboť by ji nechtěla rozplakat.

Každá svatba je samozřejmě jiná, já jsem se jen pokusila vypíchnout, pro mě, dosti zajímavé tradice. Českou a vietnamskou svatbu jsem zažila mnohokrát a musím říct, že obě měly své kouzlo a byly vždy jedinečné.