Přes hory, přes doly, občas to zabolí

Přes hory, přes doly, na čas a za body. Slogan týmového závodu Rail tour, který se koná každoročně v létě již 13 let. Týmy se skládají ze 3 až 5 závodníků a jejich cílem je nasbírat co nejvíce bodů během 5 dní (pondělí až pátek). Body lze získat dobytím checkpointů rozmístěných po celé ČR. Pohybovat se tým může pěšky nebo kolejovými dopravními prostředky (tedy vlaky, tramvaje…). 

Společné foto před startem, zdroj: Facebook: RAIL tour

Počet možných získaných bodů se odvíjí od vzdálenosti checkpointu od nejbližší vlakové stanice. Tedy vzdálenost <2 km = 2 body, >2 km = 3 body, >3 km = 4 body atd. Výhodou pak je, pokud tým dobude místo jako první či druhý. Získává navíc 2 nebo 1 bod. Ještě jedním bodem navíc jsou oceněni ti, kteří checkpoint navštíví jako jediní za celý závod. 

O fyzickou ani psychickou náročnost není nouze. Náš tým letos ušel kolem 150 km, což není zrovna málo, ale můžete se dostat i nad 200 km. Velkou výhodou je právě přeprava vlaky, kde si člověk může odpočinout, načerpat síly, najíst se, zalepit puchýře a zatejpovat a ošetřit kostivalem svaly. Výzvou může být i vydržet 5 dní se stejnými lidmi. Někteří členové vám můžou začít lézt na nervy.

Není to však jen o fyzické zdatnosti, ale především o strategii. S tou může velmi efektivně pomoct navigátor (či navigátoři). Je to v podstatě člen týmu, ale neřadí se mezi závodníky. Nemusí tedy chodit s vámi, může sedět doma a plánovat trasy. Dobře naplánovaná trasa je důležitá, můžete si tím zajistit hodně bodů. Zároveň by měl být stále na příjmu, aby v případě problémů mohl přeplánovat trasu. 

Nejhoršími dny jsou pravděpodobně pondělí a úterý. V pondělí tělo dostává šok z fyzické námahy. Například my jsme ten den ušli skoro 40 km, takže tu bolest začne člověk docela pociťovat. V úterý se bolest svalů projevuje asi nejvíce z celého týdne a nastávají kritické okamžiky, kdy člověk možná lituje svého rozhodnutí. 

Nevyhne se vám ani spánkový deficit. Nepředstavujte si, že se každý večer někde ubytujete. Vůbec. Ke spánku se dostanete mezi jednou a druhou ranní v podobě karimatky, spacáku a tvrdé země nádražní stanice. Budete se modlit, aby v noci neprojíždělo moc nákladních vlaků, abyste si mohli nějaký spánek dopřát. Vstávání ve 4 ráno potěší možná ranní ptáčata. Což já rozhodně nejsem. Další den tedy upalujete prvním vlakem na následující checkpoint. Naštěstí takhle brzkými vlaky moc lidí nejezdí a vy si můžete ještě dopřát trochu spánku. Líčení spánkového deficitu možná zní trochu drasticky, ovšem adrenalin dělá svoje. Člověk tu únavu moc nepociťuje, stejně jako v noci chlad. Horší je to ráno, kdy musíte vylézt z vyhřátého spacáku.

Ukázka únavy z ranního checkpointu, zdroj: Facebook: RAIL tour

Také si nepředstavujte žádnou pestrou stravu. K teplému jsme se dostali až ve čtvrtek. Člověk spíš přežívá na pečivu, sýru či nějaké paštice, přesnídávkách a proteinových tyčinkách. Jo a taky na čokoládě a nutelle, obojí totiž rychle dodá cukry a energii. 

Šťastní, že jsme v cíli, zdroj: Facebook: RAIL tour

Náš rekordní checkpoint byl pravděpodobně Železniční skanzen v Lupěné. Tam jsme zvládli ujít (čtěte: „uběhnout a vypustit plíce“) 1,6 km během 17 minut. Nesmělo to být ani o minutu více, protože další vlak by nám jel až za hodinu či dvě. Podobně tomu bylo i na jiných místech, ale časová tolerance vzhledem k vzdálenosti byla lepší. I když takových 11 km za necelé 2 hodiny také není zrovna příjemných.

V průběhu týdne jsme se s týmem shodli, že bychom přepsali původní slogan na ,,Přes hory, přes doly, občas to zabolí.“ Základ stejný a zároveň výstižnější obsah závodu. 

Ve výsledku to byl velmi pozitivní zážitek. Nevyvracím, že to bylo náročné. Ale i přesně proto si může každý po dokončení poblahopřát, ať už skončil na jakémkoliv místě. Nám se podařilo urvat 7. místo, což považujeme za úspěch. Zároveň věřím, že se nám v následujících letech bude dařit ještě víc.

Současná redakce

Bývalí redaktoři