Přes hory, přes doly, na čas a za body. Slogan týmového závodu Rail tour, který se koná každoročně v létě již 13 let. Týmy se skládají ze 3 až 5 závodníků a jejich cílem je nasbírat co nejvíce bodů během 5 dní (pondělí až pátek). Body lze získat dobytím checkpointů rozmístěných po celé ČR. Pohybovat se tým může pěšky nebo kolejovými dopravními prostředky (tedy vlaky, tramvaje…).

Počet možných získaných bodů se odvíjí od vzdálenosti checkpointu od nejbližší vlakové stanice. Tedy vzdálenost <2 km = 2 body, >2 km = 3 body, >3 km = 4 body atd. Výhodou pak je, pokud tým dobude místo jako první či druhý. Získává navíc 2 nebo 1 bod. Ještě jedním bodem navíc jsou oceněni ti, kteří checkpoint navštíví jako jediní za celý závod.
O fyzickou ani psychickou náročnost není nouze. Náš tým letos ušel kolem 150 km, což není zrovna málo, ale můžete se dostat i nad 200 km. Velkou výhodou je právě přeprava vlaky, kde si člověk může odpočinout, načerpat síly, najíst se, zalepit puchýře a zatejpovat a ošetřit kostivalem svaly. Výzvou může být i vydržet 5 dní se stejnými lidmi. Někteří členové vám můžou začít lézt na nervy.
Není to však jen o fyzické zdatnosti, ale především o strategii. S tou může velmi efektivně pomoct navigátor (či navigátoři). Je to v podstatě člen týmu, ale neřadí se mezi závodníky. Nemusí tedy chodit s vámi, může sedět doma a plánovat trasy. Dobře naplánovaná trasa je důležitá, můžete si tím zajistit hodně bodů. Zároveň by měl být stále na příjmu, aby v případě problémů mohl přeplánovat trasu.
Nejhoršími dny jsou pravděpodobně pondělí a úterý. V pondělí tělo dostává šok z fyzické námahy. Například my jsme ten den ušli skoro 40 km, takže tu bolest začne člověk docela pociťovat. V úterý se bolest svalů projevuje asi nejvíce z celého týdne a nastávají kritické okamžiky, kdy člověk možná lituje svého rozhodnutí.
Nevyhne se vám ani spánkový deficit. Nepředstavujte si, že se každý večer někde ubytujete. Vůbec. Ke spánku se dostanete mezi jednou a druhou ranní v podobě karimatky, spacáku a tvrdé země nádražní stanice. Budete se modlit, aby v noci neprojíždělo moc nákladních vlaků, abyste si mohli nějaký spánek dopřát. Vstávání ve 4 ráno potěší možná ranní ptáčata. Což já rozhodně nejsem. Další den tedy upalujete prvním vlakem na následující checkpoint. Naštěstí takhle brzkými vlaky moc lidí nejezdí a vy si můžete ještě dopřát trochu spánku. Líčení spánkového deficitu možná zní trochu drasticky, ovšem adrenalin dělá svoje. Člověk tu únavu moc nepociťuje, stejně jako v noci chlad. Horší je to ráno, kdy musíte vylézt z vyhřátého spacáku.

Také si nepředstavujte žádnou pestrou stravu. K teplému jsme se dostali až ve čtvrtek. Člověk spíš přežívá na pečivu, sýru či nějaké paštice, přesnídávkách a proteinových tyčinkách. Jo a taky na čokoládě a nutelle, obojí totiž rychle dodá cukry a energii.

Náš rekordní checkpoint byl pravděpodobně Železniční skanzen v Lupěné. Tam jsme zvládli ujít (čtěte: „uběhnout a vypustit plíce“) 1,6 km během 17 minut. Nesmělo to být ani o minutu více, protože další vlak by nám jel až za hodinu či dvě. Podobně tomu bylo i na jiných místech, ale časová tolerance vzhledem k vzdálenosti byla lepší. I když takových 11 km za necelé 2 hodiny také není zrovna příjemných.
V průběhu týdne jsme se s týmem shodli, že bychom přepsali původní slogan na ,,Přes hory, přes doly, občas to zabolí.“ Základ stejný a zároveň výstižnější obsah závodu.
Ve výsledku to byl velmi pozitivní zážitek. Nevyvracím, že to bylo náročné. Ale i přesně proto si může každý po dokončení poblahopřát, ať už skončil na jakémkoliv místě. Nám se podařilo urvat 7. místo, což považujeme za úspěch. Zároveň věřím, že se nám v následujících letech bude dařit ještě víc.