Nebaví vás číst, ani poslouchat mluvené slovo? Nabízí se ještě jedna možnost. Adaptovat slavné texty české poezie do šlágrů. Vůbec nevadí, že neumíte zpívat nebo hrát na žádný hudební nástroj. Umělá inteligence (program se jmenuje SUNO) to udělá za vás a píseň vyplivne za několik sekund. Řečeno s Jiřím Suchým: „Nejlepší texty české poezie, to jsou v podstatě šlágry. To je krása, do prčic už jednou. Četli jste to? Nečetli? Tak se posaďte a zaposlouchejte!“

Čelakovský: Pocestný (country)

První text se už zhudebnění dočkal (Jan Nedvěd). Báseň se jmenuje Pocestný a najdete ji ve sbírce Ohlas písní českých Františka Ladislava Čelakovského. Ačkoliv text vyšel poprvé knižně před 185 lety, působí dodnes moderně a aktuálně. Styl: country.

Karel Jaromír Erben: Svatební košile (emo)

Svatební košile jsou baladou, v níž je bohabojná dívka svým milým vylákána na dlouhou noční cestu. Romantický výlet se mění v horor – dívčiným průvodcem je zombie a cílem cesty hřbitov. Z básně jsme vybrali promluvy přízraku, který se snaží dívku přimět k většímu spěchu. Tajemné a lehce patetické promluvy upíra evokují hudební styl – EMO.

Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra (rocková balada)

Druhým klasikem české literatury 19. století je Karel Havlíček Borovský. Básník, novinář a disident. V internaci v Brixenu vznikla také tato báseň, která si o zhudebnění říká.

Jan Neruda: Z Písní kosmických (rap)

Svou prvotinu Hřbitovní kvítí vydal Neruda v roce 1858. Na svůj básnický úspěch si však musel počkat celých 20 let. Písně kosmické jsou básnickou popularizací astronomických poznatků své doby. V následující básni Neruda předpověděl cesty člověka do kosmu.

Petr Bezruč: Ostrava (metal)

„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem“ – těmito slovy začíná Bezručova Ostrava. Báseň plná revolty a vzdoru si rozumí a metalem.

František Gellner: Nečekám nic od reforem (trash metal)

Bouřlivák, anarchista a bohém František Gellner nemůže v našem playlistu chybět. Báseň ze sbírky Radosti života je plná revolty a skepse. Gellnerovi sluší trash metal.

Vítězslav Nezval: Edison (ragtime)

Lyricko-epická Nezvalova báseň je klenotem literárního směru zvaného poetismus. 20. leta minulého století, to je doba jazzového věku. My jsme se se ovšem rozhodli propojit první sloku Edisona s ragtimem. Ten hlas, koho jen připomíná? R. A. Dvorského.

Jaroslav Seifert: Píseň o lásce (tango)

Jediný český spisovatel dekorovaný Nobelovou cenou je především básníkem lásky. Proto jsme vybrali Seifertovu píseň o dívkách.

František Halas: Zpěv úzkosti (rap, hip hop)

Zpěv úzkosti vyšel ve sbírce Torzo naděje v roce 1938. V onen osudný osmičkový rok se několikrát přepisovala politická mapa Evropy. Mnichovská konference, odstoupení Sudet Hitlerovi a zklamání ze zrady dvou spojenců – to vše je v básni obsaženo.

Ztratilať jsem milého (gregoriánský chorál)

I milovníky starší české literatury můžeme uspokojit. Jak se vám líbí milostná báseň ze 14. století, v níž dívka lká nad ztrátou svého milého?

Pavel Kohout: Traktorové častušky (TV Šláger)

Budovatelská poezie 50. let 20. století byla pro AI těžkou výzvou. Styl propagandistických komunistických písní je jí (naštěstí) cizí. Museli jsme tedy zvolit jiný žánr. Nakonec jsme inspiraci našli v pokleslé hudbě, kterou produkuje TV Šláger. Vznikla tak píseň, která je kongeniální adaptací Kohoutovy básně oslavující rozkulačený venkov a družstevníky. Jako by to hrálo samotné Duo Jamaha. Nechybí ani sólo na samohrajky.

Václav Havel: Antikódy (beatbox)

Antikódy (1964) – tak zní název jediné básnické sbírky Václava Havla. Jedná se o experimentální poezii spojující slovo a obraz. Báseň Poťouchlost, kterou jsme se rozhodli zhudebnit, je vlastně jediná absurdní hříčka. Volba hudebního stylu byla jasná: beatbox.

Josef Kainar: Konec cesty (balkánské dechno)

V naší antologii samozřejmě nemůže chybět Josef Kainar. Jeho texty už byly zhudebněny mnohokrát (Vladimír Mišík, Karel Plíhal, Zuzana Navarová). Z díla přerovského rodáka jsme vybrali báseň Konec cesty ze sbírky Nové mýty (1946). Báseň jsme zhudebnili tak, aby zněla jako hudba Gorana Bregoviće nebo Radúzy. Výsledek je více než dobrý. Posuďte sami.

Jiří Kolář: Termiti (metal)

Báseň Termiti Jiřího Koláře najdeme v knize Jiřího Koláře, která se jmenuje Prométheova játra. Text z roku 1950 je pamfletem na ty, kteří se dokáží v každé době adaptovat a zajistit si spokojený život. Kolář tyto spoluobčany, kteří se mění v služebníky komunistického režimu, nazývá „termity“.

Ivan Magor Jirous: Labutí písně (gospel)

Osm let a devět měsíců – tolik si odseděla v komunistických vězeních legenda českého undergroundu, Ivan Magor Jirous. Byl to člověk mnoha protikladů. Na jedné straně nespoutaná povaha, bohém a opilec se sklonem k arogantnímu chování, na straně druhé člověk pokorný a upínající svou duši k Bohu. V kriminále vznikl i následující text, který jsme zhudebnili. Je to jeden z nejlepších textů české spirituální poezie. Z té písně jde mráz po zádech.

J. H. Krchovský: Chci-li zmizet beze stopy (peyote song)

Další legendou českého undergroundu je J. H. Krchovský. Jeho básně milují i ti, kteří poezii nečtou, a sdílejí je na sociálních sítích. Morbidní báseň, kterou jsme zhudebnili, si na první pohled žádá syrový „podzemní“ zvuk. My jsme ovšem zvolili cestu opačnou: intepretace se ujme křišťálový, mladistvý hlásek. Jako by „zpěvačce“ ani nedocházelo, o čem zpívá.

Petr Hruška: Bota (blues)

Posledním autorem naší hudebně básnické antologie je ostravský básník Petr Hruška. Z jeho sbírky Darmata jsme vybrali báseň Bota. Tatínek opravuje botu svému synovi, který vyrůstá z dětských střevíců a stává se jinochem. Řečeno s Kainarem „už mu to začlo“. Nebo začíná. Hudební žánr byl jasný: blues. A hlas, který zní alespoň trochu podobně jako Petr Kalandra.